Marie Kovářová

„Máma dostala rozsudek smrti a měla povolenou návštěvu. Tak strejda s ní jel do Prahy, a bohužel taťku už neviděla. Vezla mu tam nějaký maličkosti a říká: ,Pane, to si vemte.‘ – ,Já Vám můžu jenom říct, že v noci byl odvezen, a bohužel nevím kam.‘ Ale to byl taky gestapák. To bylo na Pankráci.“

„Šli a řízli Vás. Vždyť to byli chlapiska, a vy jste letěl. Spadla jsem na gauč, spadla jsem na křeslo. Oni nehleděli, kam padnete. Ale co ta facka. Horší bylo, když měli ty důtky. To si nedovedete představit. Jako dítěti... Jedno je fakt. Že by z nás něco vymlátili od dětí, to se musí přiznat. Jenomže tady tu odbojovou činnost dělali naši bez toho, aby my jsme o tom věděli.“

„Já jsem tam seděla, najednou jel gazík, to zakvičelo. Ruský plukovník a začal na mě rusky. ,Nerozumím, nerozumím.‘ – ,Jak to že nerozumíte?‘ – ,Já nevím, co chcete.‘ Jak jste šel z Kolince do dědiny, tam bejval mlýn a ten zchátral. Takže to bylo propadlý. Vydržel akorát štít. A tam někdo napsal česky a rusky: ,Lenine, vstávej, Brežněv se zbláznil.‘ Já jsem říkala, že nerozumím. Manžel tam jezdil s kombajnem, když jsme tam byli na dovolené. Tak jim tam pomáhal. Oni vylezli všichni z hospody a teď tam na ně začal řvát. A strejda Vašťářů dělal předsedu JZD a teď tam na ně řval a on říká: ,Já Vám nerozumím.‘ Máma říká: ,Prosím tě, běž tam. Vždyť tam nikdo neumí rusky.‘ Říkám: ,Mámo, vždyť já jsem řekla, že nerozumím.‘ A ona říká: ,Ale máš tam manžela.‘ Poněvadž oni mohli střílet. Rusáci měli ostrý. Tak co mně zbývalo, tak jsem šla. Ten kdyby mě mohl pohledem zabít, tak mě tím pohledem zabil. Tak jsem mu řekla: ,Strejdo, on chce vědět, co je tam napsaný. Kdo to tam psal.‘ On říká: ,Maruško, řekni mu, že máme žně. Že máme jinačí starosti, že se neflákáme. A když jim to vadí, ať si to smažou. Nebo ať si to zbouraj.‘ Tak jsem mu to přeložila. Sedl do toho gazíku a odjel.“