Ing. Jiří Kozel

* 1929

  • „Já jsem byl třeba velitel takzvané pracovní skupiny Němců. Dostal jsem patnáct Němců s lopatami a obcházel jsem po předem stanovené trase, třeba Jihlava – Polná, a všude jsme zašli na národní výbor a oni nám řekli, kde mají zdechliny. Koní… Rozumíte, jak přešla fronta, tak někde se stalo, že třeba ta zdechlina byla rozebraná okamžitě obyvatelstvem, ale když už to bylo týden starý, tak to smrdělo a bylo potřeba to zahrabat. Čili já s puškou nebo samopalem jsem hlídal skupinu pracovních Němců, kteří nebyli schopní utéct nebo tak. Oni přišli ráno dobrovolně do práce, měli s sebou nějaké balíčky. Měli s sebou lopaty. Udělali tu jámu, zatáhli tam tu zdechlinu, dokonce až u Luk jsme byli.“

  • “A teď si představte, že koncem května jsme byli všichni svolaní do velké zasedací místnosti na národním výboru, to znamená na radnici – dneska se tomu říká radnice taky. Já jsem očekával, promiňte, že to říkám, alespoň nějaké poděkování za měsíc mé práce. Od rána do noci anebo i v noci, že jsem hlídal nějaké byty nebo skladiště s puškou v ruce. A tenhle Milan Moučka pohovořil jasně. Zvedl se: ‚Kdo není členem KSČ, ať okamžitě opustí místnost.’ Já jsem si hodil pušku přes rameno a německým parademarsch jsem opustil středem, jedinej. Pak jsem zjistil, z dokladů, že nikdo z nich, ani pozdější starosta nebo pozdější Antonín… já si na to jméno nevzpomenu. Prostě všichni tihle papaláši do té strany vstupovali až 26. nebo 28. května.“

  • “Sedmého května jsem dostal od něj příkaz – od poručíka Kotrby – abych zajel do Hruškových Dvorů, kde byla ubytována skupina asi 30 nebo 50 Maďarů, a pokusil se vyjednat, zdali by složili zbraň. Ale vysloveně mi říkal: ,Beze zbraně a v žádném případě ne konflikt. Třeba se i nechat zavřít, ale nebojovat.‘ Tak my jsme do těch Hruškových Dvorů jeli. Maďarská posádka byla beze zbraní. Byl to statek, který byl prázdný. Měli to vyrovnané na stojanech. Prostě, já nevím, 40 nebo 50 různých typů kulovnic. Četař, který mě k tomu pustil, mě nechal zkusit jednotlivé typy zbraní nabít, protože k tomu měli nějakou maďarskou – z první světové války – munici. A ještě tam měl, tuším, Parabellu nebo velký revolver devítku, jejich velitel. Jenže. S námi jednali, byli ochotní to vydat okamžitě, ale se souhlasem velitele. Kdybychom řekli: ‚Tak my to zabavujem,’ a naložili si to na záda, tak jsme s tím odešli. Jenomže my jsme vyšli před barák a mezitím přijela dvojice, v otevřeném terénním vojenském voze – na prsou automat a druhý byl s revolverem. Gestapo, v uniformě SS. Tak nás sebrali a za hodinu po našem zavření bylo vyhlášeno v Jihlavě stanné právo.”

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 26.05.2020

    (audio)
    duration: 01:40:13
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 06.02.2023

    (audio)
    duration: 01:03:21
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Dostal jsem patnáct Němců s lopatama a zakopávali jsme zdechliny

Jiří Kozel, kolem roku 1960
Jiří Kozel, kolem roku 1960
photo: Archiv pamětníka

Narodil se 25. června 1929 v Jihlavě, tehdy většinově německém městě. Popisuje zhoršování česko-německých vztahů, jež vyvrcholilo nacistickou okupací. Osmileté gymnázium, kam nastoupil v roce 1940, protektorátní orgány uzavřely stejně jako obchodní školu, kam přestoupil. V patnácti letech byl nuceně nasazen do německé firmy „k vrtačce”. Dne 5. května 1945 se přihlásil do spojovací služby Revolučního národního výboru v Jihlavě a pomáhal jihlavským povstalcům jako spojka. Vyjednával například s útvarem maďarských vojáků v Hruškových Dvorech. Při tom byl zatčen příslušníky SS a odvezen na služebnu gestapa, kde byl držen do dalšího dne. Po německé kapitulaci dál pracoval pro národní výbor: hlídal různé domy a sklady a se zbraní v ruce také velel pracovní skupině Němců, jež měla za úkol odklízet mršiny zvířat. S národním výborem se rozešel koncem května 1945, kdy mocenské pozice zcela ovládli komunisté. V roce 1949 byl po dvou letech studia vyloučen během politických prověrek z Vysoké školy hospodářských věd. Pracoval jako kontrolor jihlavského družstva Horácký nábytek. V letech 1968 a 1969 podnikl cesty do západní Evropy, poté dvacet let cestovat nesměl. V roce 2023 žil v Praze.