Karel Kožíšek

* 1942

  • „My jsme chodili k řece na Bory kolem letiště a letadla byla blízko nad zemí, když startovala i přistávala. Jednou přistálo letadlo, které za sebou táhlo vlečné lano na pytel, na ten pytel asi někde stříleli, to ne tady, ale někde jinde. Ten pytel se utrhl a to letadlo neodhodilo to lano. Když jsme šli od řeky, tak to letadlo tam… Myslím, že Jirka Nový se jmenoval, tak mu to utrhlo nohu. My jsme se rozběhli, jak to lano skákalo po poli, tak to dělalo rozruch a prášilo to a on běžel na druhou stranu a to lano se mu zasmeklo kolem nohy. Mohlo mu být tak patnáct nebo šestnáct. Na letišti jsem viděl také letecký den, což bylo pěkné, ale jinak se tam nedalo jít, byla tam hradba a vojáci, tak to moc nešlo.“

  • „Tehdy celé ty první tři bloky, co jsou blíž ke Škodovce, byly zbořené [po náletu]. Z toho už si pamatuju jenom to, že když se ty bloky likvidovaly, tak tam vyndavali plynové hodiny, to byla prostě taková plechová baňka s okýnkem, to bylo sklíčko, a oni z těch baráků ty plynoměry vyndali před barák a bylo jich tam třeba třicet. A protože já jako správný Karlovák jsem měl šísprak, tak kdo vystřílí ta sklíčka… Mně se to taky povedlo, správce Karlova, pan Špilar, to v hospodě žaloval tátovi, že jsem to tam vystřílel a že ty nádoby kovové byly prohnuté od těch kamenů. Tak táta si musel ty poškozené vzít domů a letoval ty prohlubiny cínem a potom je nalakoval, aby je nemusel platit. Šlo to možná do šrotu stejně. Samozřejmě byl výprask. Pak si z pěti let pamatuju, že v každé ulici byl požární hlásič, to byla asi půlmetrová nádoba na baráku, taky se sklíčkem, a starší kluci – kdo se trefí. Trefil jsem se já.Ten kámen byl trošku větší, cvrnknul do knoflíku a za pět minut tam byli hasiči ze Škodovky. Samozřejmě se to na mě povědělo, když jsem šel k zápisu do školy, tak ředitel školy říkal: ‚Aha, to je ten, co přivolal hasiče.‘“

  • „Pamatuju si, to mi byly asi čtyři roky, když Američané přijeli na Karlov, a tam dětem rozdávali čokolády a plechovky s džusem, dodnes cítím tu chuť. Také jsem byl odměněn. Potom si pamatuju ty svačinky americké, které se tam dostávaly přes UNRRU. Ale lépe na tom byli ti starší kluci, kteří vyprávěli, že kolem letiště byly rozbité tanky a auta, ti si tam vybrali různé nářadí a měli ho dlouho a dlouho potom. Dokonce tam byl jeden člověk, který měl kompletní indiánský kroj, takže ti na tom byli trochu lépe než my mladší.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 04.04.2023

    (audio)
    duration: 40:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 30.08.2023

    (audio)
    duration: 01:27:01
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Dětství na Karlově nám dalo kladný vztah ke sportu

Karel Kožíšek, 90. léta
Karel Kožíšek, 90. léta
photo: Archiv pamětníka

Karel Kožíšek starší se narodil 4. listopadu 1942 v Plzni na Doubravce, rodina se ale brzy přestěhovala do dnes již zaniklé čtvrti Karlov. Většina obyvatel této dělnické kolonie pracovala ve Škodových závodech, se kterými spojil svůj profesní život také Karel Kožíšek, stejně jako jeho otec a dědeček. Dětství na Karlově líčí pamětník jako velmi šťastné a dobrodružné. Kluci na nedalekém letišti prolézali auta po vojácích z druhé světové války, zlobili s prakem a dováděli v přírodě. V létě chodili plavat k řece, hráli fotbal a v zimě si polévali hřiště vodou, vzniklo tak parádní kluziště. Všichni Karlováci se také tužili v místním Sokole. Ve svých 14 letech se Karel Kožíšek díky kamarádovi z Karlova dostal ke kanoistice, která se mu stala životní vášní. Byl jedním z prvních členů Oddílu rychlostní kanoistiky Plzeňské pivovary na řece Radbuze, později nazvaného Oddíl rychlostní kanoistiky TJ Prazdroj Plzeň. Uspěl na mistrovství Československé republiky v roce 1958 nebo na mezinárodní regatě v Praze roku 1963. Dostal se i do národního mužstva, ale na účast na olympijských hrách nakonec nedosáhl. Později se Karel Kožíšek věnoval mladým kanoistům jako trenér, k úspěšné sportovní kariéře dovedl i svého syna Karla Kožíška mladšího a mezi jeho slavné odchovance patří i olympijský medailista Radek Šlouf.