Gerhard Krakl

„Toho jednadvacátého [21. srpna 1968] jsem byl v Rumunsku a pak jsme se ani nedostali domů, protože letadla nelétala, tak nás tam ještě nechali čtrnáct dní. A potom ten náš vedoucí výpravy sehnal někde vagón a nechal nás připoutat k polskému vlaku a ten polský vlak nás odvezl do Bratislavy. A pak z Bratislavy nás odvezli do Prahy.“ – „Tak to byla anabáze taková...“ – „To byla anabáze. A na to taky byla taková vzpomínka dobrá. Jak jsem přišel do Karlových Varů, tak tady, co je Becherovka, tak tam byl přece kruháč. A na tom kruháči jsem potkal mámu, když jsem se vracel z toho... Jé, ta tam začala brečet: ‚Já jsem věděla, že nás neopustíš, že se k nám vrátíš.‘ Protože byli určití lidé, kteří už se nevrátili z toho Rumunska, kteří když jsme byli v Bukurešti, tak vystoupili a šli na německé velvyslanectví. No ale já jsem říkal: ‚Sám, co tady budu dělat sám? Rodinu mám v Abertamech, tak jedu domů.‘“