Jaromír Krejčíř

* 1932

  • „Trvalo asi dva dny, než to nad námi přestalo lítat. A buch, to bylo odpoledne, rána – zatřepalo to s námi. A táta šel, že nadzvedne ty padací dveře do sklepa, jenže nad tím byla díra, kterou se šlo na půdu, a tou napadala ta skřídla ze střechy na tu desku. Táta, i když měl sílu, s tím pohnout nemohl. Tak jsme seděli a za chvíli jsme slyšeli kroky. Sousedi byli na střeše, prohodili pár skřídel, aby se dostali k nám. Dalo se normálně přecházet. Začalo se hasit a přišli všichni sousedi z levé i pravé strany. Tak se pumpovalo, až se to uhasilo.“

  • „Jak byl chvíli klid, tak jsme utíkali. Ale co se mi v hlavě dlouho drželo, bylo, jak hořely asi čtyři domy. Ale oni to zapalovali proto, protože od Ořechoviček přijížděli Rusové, tak Němci vypalovali domy, protože v nezbořeném domě se jim špatně bojuje. Jak jsme běželi, to sklo křupalo, a to jsem pak slyšel ještě hodně dlouho. Byl oheň. A domy zapalované zevnitř.“

  • „Chodili jsme po vesnici a přišli ze sousední vesnice a povídají: ‚Ve farském sklepě jsou náboje, špregranáty, pojďme tam!‘ Když byla tma, tak jsme tam zapadli, a sotva jsme tam zapadli, tak se tam zastavil učitel ještě s jedním. Bavili se, bavili a my nemohli vylézt. Až když odešli, jsme si nabrali špregranáty. Asi pět jsem jich měl po kapsách. Rozešli jsme se domů. Nechal jsem si to venku pod keři v takové uličce. A dělali jsme to, že jsem vždycky ráno, když jsme šli do školy, vzal jeden špregranát a za vesnicí, chodil s námi jeden takový pevnější chlapec, a povídám: ‚Na, tady jsou špregranáty. Vyhoď jeden.‘ Jak říkal, dejte pozor, hážu, tak jsme zalezli do příkopu. Vytrhl špregranát, hodil, lehl si, buchlo to a šli jsme do školy. Ale nejhorší bylo to, nad tím jsem přemýšlel, že jeden kamarád ten špregranát vytáhl, když jsme šli ze školy. On vám ho musel mít v kabele.“

  • Full recordings
  • 1

    Púchov, 17.10.2017

    (audio)
    duration: 03:06:50
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Zajímavé bylo, že kostel byl rozbitý, ale oltář zůstal

Krejčíř Jaromír dobová fotografie
Krejčíř Jaromír dobová fotografie
photo: archiv pamětníka

Jaromír Krejčíř se narodil 5. srpna 1932 v Ořechově (okres Brno-venkov). Jeho otec pracoval celý život na dráze a matka se starala o malé hospodářství. Ve dvanácti letech se stal Jaromír svědkem bitvy u Ořechova - vojenského střetu v rámci osvobozující Bratislavsko-brněnské operace ve dnech 18.-24. dubna 1945. Po celou dobu konfliktu se společně s rodinou střídavě ukrývali v různých sklepích. Jejich dům byl zasažen. Po válce se pamětník vyučil a pracoval na Starém Brně ve smaltovně. Roky 1953-1956 strávil vojenskou službou na slovensko-maďarské hranici v obci Šahy (Nitranský kraj). Po vojně se oženil a narodil se mu syn. Pracoval v brněnské Zbrojovce a pak na střelnici. Od 60. let se pro své postoje a vazby dostal do zorného pole StB. Roku 1972 mu bylo vyhrožováno zatčením. Krátce po výslechu na Krajské správě StB v Brně se rozhodl odejít na Slovensko, kde žije až do současnosti se svou druhou ženou a dvěma syny. Devatenáct let ještě pracoval, stejně jako jeho otec, na dráze.