S tímhle režimem nemůžu mít nic společného
Eda Kriseová se narodila v roce 1940 v Praze a vyrůstala v samém centru města, kde měla její maminka sochařský ateliér. Za války měli nedostatek potravin, a přestěhovali se tedy na venkov. Po roce 1948 měla kvůli kádrovému profilu problémy dostat se na vysokou školu. Až po nějaké době byla přijata ke studiu žurnalistiky. V 60. letech pracovala v deníku Mladá fronta a později v Mladém světě. V roce 1968 odjela se skupinou novinářů a aktivistů na cestu do Izraele, kde se dozvěděla o okupaci Československa. Nedařilo se jí však spojit se s domovem, kde měla manžela a malou dceru. Nakonec se jí povedlo vrátit se domů a následně začala spolupracovat s Ludvíkem Vaculíkem v Literárních listech. Ty však byly brzy normalizační mocí zrušeny a pamětnici byla zakázána veškerá činnost. Začala psát beletrii do samizdatu, stala se součástí disentu a dobrovolnicky pracovala v sanatoriu pro psychicky nemocné. Po celou dobu byla sledována Státní bezpečností a pravidelně musela chodit k výslechům StB. Během sametové revoluce působila jako mluvčí Václava Havla a po jeho zvolení prezidentem s ním odešla i na Pražský hrad, kde pracovala nejprve jako poradkyně v oblasti kultury a později dostala na starost vyřizování milostí a stížností na příkoří, která během čtyřiceti let komunistický režim lidem způsobil. Po revoluci mohla také konečně vydávat své knihy a přednášet po celém světě.