Rudolf Křivánek

* 1934

  • "Den předtím [před deportací do Bărăganu] jsme byli spolu s bráchou v Bošňáku [Nové Moldavě] na křtu baptistů, a když jsme ráno přijeli, všechno bylo v pořádku. Odpoledne jsme odjížděli a jezdila tam auta po Bošňáku, sem tam a nic nevozila. Mysleli jsme, že bude válka, pořád se mluvilo o válce. A přijeli jsme domů a do rána ty lidi vystěhovali ze Svaté Heleny. Ono jich bylo víc, byli z Bošňáku, akorát z Coronini ne, jinak ze všech vesnic byli vzatí."

  • "A byl jsem tam asi do jedenácti hodin a pak přijela Securitate, policie z Bošňáku [Nové Moldavy], která mě vyšetřovala. Posadili mě jako vy dnes, a proti mně dali židli, na ni stojánek, na kterém byla lampička s pětistovkou žárovkou, která mi svítila do očí. Vyšetřovali mě od jedenácti do třech v noci. Jeden nějaký kapitán říkal, abych mluvil, protože vojsko obsadilo celou vesnici, jinak budou lítat stoličky po stropě."

  • "Dva chytili za topůrko, já držel sekeru a otočili mi ji v ruce. Pořezali mě do dlaně, zapíchla se mi tam a tekla mi krev. Druhou ruku, jak jí otočil, tak mi ji pořezali a já ji [sekeru] pustil. Vzali ji a dali ji nějakému Mlejnkovi z Heleny, ten ji vzal a utíkal s ní na ulici. Byli ještě z Coronini, nějaký Daněck, a ten když viděl, že mi berou sekeru, utekl, aby nemusel svědčit."

  • Full recordings
  • 1

    Cheb, 10.11.2024

    (audio)
    duration: 02:01:13
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Podívejte se na mé dlaně, ty jizvy mi připomínají kolektivizaci

Rudolf Křivánek po příchodu do Československa, 1963
Rudolf Křivánek po příchodu do Československa, 1963
photo: archiv pamětníka

Rudolf Křivánek se narodil 14. prosince 1934 ve Svaté Heleně, v české vesnici v rumunském Banátu. Vyrůstal v početné a věřící rodině, jeho dědeček byl zakladatel a první kazatel baptistického sboru ve Svaté Heleně. Bratr Josef utekl za druhé světové války do Jugoslávie a připojil se k ilegálnímu odboji, posléze byl uvězněn a po osvobození Československa se usadil v pohraničí, kam ho následovali i jeho další bratři. Otec po roce 1945 působil ve funkci starosty vesnice a zasloužil se o její obnovu. Křivánkovým hrozila v červnu 1951 deportace do oblasti Bărăgan, kam Komunistická strana Rumunska soustředila třídní nepřátele, avšak otcův zásah vysídlení odvrátil. V době vyhrocených jugoslávsko-sovětských vztahů se pamětník musel povinně zapojit do pořádkové hlídky, která ve vesnici dohlížela na bezpečnost a chránila před vpádem sousedních nepřátel. Při zakládání jednotného zemědělského družstva se Křivánkovi stali obětí perzekuce. Při jednom incidentu došlo k fyzickému napadení pamětníka, kdy byl zraněn sekerou a posléze držen a vyslýchán státní tajnou policií Securitate. Po těchto událostech se jeho rodiče vzdali polností ve prospěch družstva a požádali o vystěhování do Československa, kam pamětník odešel i se svou rodinou v roce 1963. Nejprve žili u rodičů v Chebu a později získali vlastní bydlení. Pamětník získal zaměstnání v bytovém družstvu, kde pracoval jako údržbář a topič. V roce 2023 oslavil 90. narozeniny a v době natáčení žil v Chebu (listopad 2023).