Miroslav Krobot

* 1951

  • "Já jsem měl vždycky trošku problém, protože jsem nebyl dostatečně odvážný, abych se třeba – což jsem hrozně chtěl, tu odvahu najít, třeba do nějakého disentu se zapojit. Takže já jsem třeba podepsal tu petici za propuštění Václava Havla, Několik vět jsem podepsal, ale nepodepsal jsem třeba Chartu. Na to jsem neměl odvahu. Takže to byla taková moje úlitba, abych to mohl dělat, to divadlo, nebo abych prostě byl schopný se v tom divadle nějak... A byl jsem za totalitního režimu čtyři roky v divadle v Chebu, čtyři roky v Hradci Králové a čtyři roky v Realistickém divadle v Praze. Takže to byla taková oblastní divadla, ale i tam si vlastně ten režim dával velký pozor, aby se tam nehrály věci, které byly protirežimní."

  • "Moje maminka byla z křesťanské rodiny, poměrně silně věřící, chodili do kostela. Tatínek nebyl věřící a nebyl v komunistické straně. A vlastně jakoby taková naše výchova byla, myslím si, zcela běžná, nebyl to žádný extrém na tu ani na druhou stranu. My jsme byli, myslím si, taková šedá zóna jako rodina, bych řekl. Ale narazil jednou táta velmi tvrdě na režim komunistický. Pracoval jako elektromontér v EZ Brno, což byl takový socialistický podnik. A jednou ten podnik dostal nabídku stavět nějakou továrnu elektrozařízení v Afghánistánu. Tátovi bylo kolem padesáti a byl to pro něj prostě vrchol jeho pracovní kariéry. On byl předtím v NDR, ale přece jen Afghánistán... Tak si začal všechno o tom číst a zajímal se o to. A skončilo to tím, že od uliční organizace komunistické strany nedostal posudek, jako že není důvěryhodná osoba, aby mohl vycestovat do zahraničí. Tak smutného jsem ho už nikdy víckrát neviděl. To je takový konkrétní příklad toho, jak to bylo."

  • "Vlastně na gymnáziu jsme měli takovou skupinu studentů, kteří jsme si psali nějaké povídky, psali jsme si i divadelní hry, které jsme, myslím si, i realizovali. Byli to Študáci a kantoři, pokud si pamatuju. Měli jsme kapelu hudební a veškeré takové ty kulturní věci mě začaly zajímat. Ale to byl tak nějak až teprve druhý ročník gymnázia. A potom vlastně úplně nezávazně, protože přijímačky na umělecké školy jsou před přijímačkami na další vysoké školy, tak jsem si tak jako nezávazně podal přihlášku na JAMU do Brna s tím, že jsem vůbec nepočítal, že bych mohl být brán vážně. A dostal jsem se. V osmnácti nebo devatenácti letech. Což si myslím, že je velmi brzo na tenhle obor, že ty zkušenosti ještě člověk nemá. Ale už jsem tam byl."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 30.01.2024

    (audio)
    duration: 23:34
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Na podpis Charty 77 jsem neměl odvahu

V dětství
V dětství
photo: Archiv Miroslava Krobota

Miroslav Krobot se narodil 12. listopadu roku 1951 v Šumperku. Je přední český divadelní režisér, herec a dramatik a také divadelní pedagog. Vystudoval gymnázium, v roce 1975 absolvoval studium režie na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Poté nastoupil do divadla v Chebu a následně do Hradce Králové, kde v roce 1982 zaujal svým režijním zpracováním Romea a Julie. Od roku 1984 působil v pražském Realistickém divadle. Od druhé poloviny 80. let hostoval v Národním divadle, kde se později stal také kmenovým režisérem. V letech 1996 až 2014 působil mimo jiné jako umělecký šéf Dejvického divadla, za jehož působení získala instituce mnohá ocenění. Před kamerou debutoval v roce 2005 ve snímku Petra Zelenky s názvem Příběhy obyčejného šílenství, dále hrál například v animovaném filmu Alois Nebel. Za své inscenace získal několik cen Českého literárního fondu, například v roce 1985 za režii Čáry na dlani nebo v roce 1988 za inscenaci Merlin aneb Pustá zem.