RNDr., CSc. Miroslav Krůta

* 1943

  • „To byl typicky český fenomén, který se neobjevoval nikde jinde. Prostě se přišlo na to, že jediný způsob, jak odjet, bylo dát dohromady nějakou expedici, o které by se dalo bolševikovi namluvit, že propaguje Československo nebo výrobky. Od konce šedesátých let a snad ještě v devadesátých letech, kdy odjížděly ty poslední expedice, každý rok vyjíždělo čtyři až pět výprav, které si na to během dvou let vyžebraly věci od nějakých fabrik nebo nějaké malé peníze z nějakého ministerstva. Příprava byla tvrdá, dalo spoustu práce sehnat všechny potřebné věci a pak se muselo počítat s tím, že se bude člověk pohybovat několik měsíců v poměrně zapadlé části světa, prakticky bez peněz. To byla dvě úskalí, ale to lidem nevadilo. Každý rok odjíždělo několik takovýchto výprav.“

  • „Kopec byl vždycky intelektuální. Některé mladší máničky chodily k Němcovým poslouchat přednášky, které Magor Jirous organizoval a Jirka Němec je přednášel. To byl Magorův záměr, on tomu říkal ‚vzdělávat máničky‘. Na tom Zlatém kopci to tedy bylo ideální. Jirka Němec tam jezdil s celou rodinou a Magor taky…“

  • „My, co jsme vyrůstali v padesátých letech, máme některé charakteristiky, které generace z šedesátých a tuplem ze sedmdesátých a osmdesátých let nemají. My, když jsme chytali rozum, zuřily kolem nás naprosto naplno represe. Byly okamžité a tvrdé. My, co jsme byli reakcionáři, jsme věděli, že to musíme dělat ve skrytu. Mimikry se nepovažovaly za nic zahanbujícího. Když člověk jenom neodkryl karty a snažil se být krytý, nebylo to nic ponižujícího. Nesměl ale kolaborovat – to bylo špatné od začátku. Pořád jsme vyvažovali, co se ještě smí a co už se nesmí, a byli jsme v tom velmi opatrní. Ti, co vyrůstali v šedesátých letech, tak ti represe prakticky tolik nezažili a vyrostli odkrytější. Generace sedmdesátých a osmdesátých let také zažila represe, dovedly být i docela tvrdé, ale nebyly masové a tak bestiální jako v padesátých letech. Tím se generace od sebe liší. Byl jsem tedy připraven se odkrýt, ale až budu mít pocit, že ‚už je to tady‘.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha ED, 13.02.2023

    (audio)
    duration: 01:42:55
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha ED, 07.03.2023

    (audio)
    duration: 02:01:12
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha ED, 17.04.2023

    (audio)
    duration: 01:43:27
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 4

    Praha ED, 30.05.2023

    (audio)
    duration: 01:28:26
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Expedice byly za bolševika jediný způsob, jak se dostat do světa

Gábina Zoubková, Miroslav Krůta, Cotopaxi, 1972
Gábina Zoubková, Miroslav Krůta, Cotopaxi, 1972
photo: pamětník

RNDr. Miroslav Krůta, CSc., se narodil 15. dubna 1943 v Praze do rodiny JUDr. Miroslava Krůty a jeho ženy Anny, rozené Domorázkové. Oba rodiče byli skauti. Miroslav měl o sedmnáct let staršího bratra Josefa a mladšího bratra Tomáše. Rodina žila na Vinohradech, byli ale úzce spjati i s venkovem. V Hradišti na Křivoklátsku měli příbuzné a rodinný statek. Po únorovém převratu v roce 1948 komunisté vyvlastnili otcovu advokátní kancelář, kterou vedl s JUDr. Jiřím Kloudou, v roce 1949 uvězněným na dvanáct let za údajnou spolupráci s americkou špionáží. Posléze byla rodina svědkem kolektivizace zemědělství v Hradišti, při níž příbuzní odmítali vstoupit do JZD. V roce 1953 Miroslav vstoupil do skautského oddílu, který působil pod krytím Městského klubu mladých turistů. Ve Skautu získal přezdívku Mydlík a poznal zde také svoji budoucí ženu Gabrielu. Už na střední škole docházel na katedru paleontologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kam byl po maturitě v roce 1960 přijat na geologii; specializoval se na paleontologii. Promoval v roce 1965. V letech 1965–1975 působil na katedře paleontologie jako odborný asistent. V roce 1969 o letních prázdninách vycestoval na vulkanologickou expedici do Íránu. V roce 1970 Miroslav s bratrem koupili zdevastovaný statek na Zlatém kopci nedaleko Čakovic u Prahy, který se stal během normalizačních let útočištěm mnoha známých osobností hudebního undergroundu a disentu. V roce 1972 Miroslav Krůta podnikl expedici do Ekvádoru na průzkum sopky Cotopaxi. Poté se Státní bezpečnost (StB) snažila Miroslava získat pro spolupráci, ale tu jednoznačně odmítl. Od roku 1975 působil na Akademii věd. Jako nestraník neměl povolení od KSČ obhájit titul doktora přírodních věd a v roce 1980 nedostal povolení k výjezdu do Libye, kde měl pracovat jako specialista-geolog pro podnik Geoindustria. Podnik však na jeho účasti na projektu trval a povolení k výjezdu zařídil. Poté již pamětník směl také obhájit svůj akademický titul a pracovně cestovat na Západ. Šestiměsíční pobyt na Sahaře v zimě 1980–1981 pro něj byl důležitým životním zážitkem. V listopadu 1989 se aktivně účastnil protestů proti komunistickému režimu. Tři roky po revoluci opustil Akademii věd a na Zlatém kopci se svým učitelem Tomaszem Nowakowským spoluzaložil centrum pro výuku tchaj-ťi. Od roku 1972 je ženatý s Gabrielou Zoubkovou, s níž má dceru Veroniku. Napsal několik autobiografických knih o svých životních i pracovních cestách, působil také jako překladatel. V roce 2023 žil v Praze.