Petr Kubíček

„Udělat koncert byl jeden z našich snů. Tak jsme si pronajali sál a pozvali nějaké kapely z celé republiky. Sehnali jsme si, půjčili a postavili aparaturu. Chtěli jsme lidem zahrát tu naši normální bluesovou muziku. Byl tam i nějaký underground, vlastně všechno bylo podzemní. Začalo se hrát a přišli dva místní, nevím, jestli byli z KSČ (Komunistická strana Československa). Říkali, že se jim to nelíbí a že akci ruší. Mohlo tam být sto lidí. Těm se to samozřejmě nelíbilo. A tak se hrálo dál. Říkali jsme si: ‚Běž si kecat do hospody a nech nás na pokoji.‘ Jenže oni zavolali pohotovostní pluk z Frýdku-Místku a ti se přijeli vyřádit. Bylo to na nich vidět. Bili hlava nehlava. Taky jsem něco schytal. Dodnes nevím za co.“

„Přijel jich (příslušníků Sboru národní bezpečnosti) plný autobus. Obstavili celou hospodu. Pár jich šlo k východu a každý musel projít jejich kontrolou. Každého šacovali a kontrolovali. Neviděl jsem, co se dělo venku. Byl jsem u aparatury a hlídal jsem to, protože všechno bylo vypůjčené. Když přišla řada i na mě, viděl jsem, že moji kamarádku tahají za vlasy po zemi. Tak jsem řekl: ‚Proboha, co děláte? Vždyť je to holka a nic neudělala.‘ A hned jsem dostal kopačku do hlavy. A už jsem byl s ostatními v antonu. Jenom za tu otázku. Zbylo tam pár lidí, kteří byli tak naštvaní, že když přijel autobus z Frýdku-Místku, byla to asi místní doprava, tak ho obestavili a nechtěli ho pustit dál. Byla to taková demonstrace. Pak přijel další autobus, protože jich bylo na těch sto lidí asi málo. Byla to mela. Nemůžu si to přímo vybavit, protože jsem seděl v antonu a všude mi valila krev. Vzpomínám si jenom na tu botu, co jsem viděl před obličejem. Každopádně to bylo šílené.“