Ladislav Kubín

„U nás v roce 1935 – když mi byl rok, tak si to nepamatuju, jenom z vyprávění nebo z historických zápisů - šel průvod z náměstí z Března na Holé Vrchy, kde na vrcholu Chlumu byla zasazena Masarykova lípa. Průvod šel po silnici – Židněves, Plazy, Kolomuty – v každé vesnici se přidávali lidi. Byl mi rok, nemůžu si to pamatovat, ale z vyprávění a zápisů… Ten pomník se snažili udržovat a za války sousedi jako třeba pan Svárovský, který v té době dělal starostu, tak ten kámen s tou deskou zakopali do země za války a riskovali život. Mimo toho v hospodě, u které byl ještě krám, tak hospodský v krámě sbíral potraviny. Maminka mě třeba poslala s taškou do krámu, koupit tohle, měl jsem v tašce napsané, co mám přinést. A něco jsem tam nesl, nevěděl co, ale byly to potraviny pro partyzány, které ten hospodský pod podlahou v sále ukrýval. V noci zadem vesnice přes malý kousek lesa a zahrady si pro to ty lidi chodili. Takže (hospodský) riskoval život. Ten člověk, co tohle riskoval, tak v padesátých letech, sice se to sem nehodí, málem zničili jeho rodinu, ta naše společnost. A hospodu vyloženě ukradli násilím.“

„Jako děti jsme si hráli na návsi, tak koukáme a od východu letí nějaká letadla. Tak jsme říkali – Rusové, Rusové. A letěli směrem na Mladou Boleslav. Koukali jsme nahoru a mávali jim. A jak jsme koukali a mávali, najednou z nich něco padalo. Pak jsme zjistili, že to byl nálet na Mladou Boleslav, Rozvoj, kasárna a podobně, kde bydlel i mámy bratr, můj strejda, tak jsme měli strach, jak to tam dopadne.“ „Přežili to?“ „Naštěstí to spadlo kousek dál, tam byl rohový krámek, to pamatuju. Tam to bouchlo, v prostorách dnešní mechanizační školy.“