Karel Kuc

* 1939

  • „Z fronty byl převezen do nemocnice v Rostocku, takže maminka s jeho nejmladší sestrou, která mluvila plynně německy jely do té nemocnice a tam byl v takovém utrpení, že se už maminka jenom modlila, aby ho Pánbůh vzal k sobě. Už to byl tak kritický stav. Upadl do klinické smrti, odnesli ho do márnice a tam se kupodivu probral. Oni ho ještě vyléčili, v té nemocnici, ale už byl závěr války a tak si ho nechali v záloze, už nebyl na frontě. My už jsme se s ním potom nesetkali.“

  • „..Byl taky zatčen a umístěn do stodoly s Židy. Představte si tu hrůzu – stodolu zamkli a Němci nebo možná i někdo jiný, ji podpálili. Všichni tam uhořeli i s tím strýcem Matějkou. Jeho syn v Polsku nechtěl zůstat, i když tam s otcem, který tam uhořel, vybudovali pekárnu. Polsko teď chtě opustit. My jsme tedy byli snad první, kdo jsme z Polska utíkali. Projížděli jsme lesem, zastavila nás tam skupina, museli jsme se vyplácet. Vezli jsme nějaké tašky ve voze, museli jsme jim z toho něco dát, a také peníze. Takže nás pustili, přijeli jsme do Lasku a tam další podplácení, abychom vůbec mohli z nádraží odjet. Pak jsme konečně dorazili do Bohumína a odtud do Suchdola nad Odrou, kde už byly nějaké české rodiny.“

  • „S kluky jsem chodil ještě, i při těch bohoslužbách, na pivo. Až teprve po prvním ročníku jsem pocítil tak silné oslovení z Boží strany, že jsem musel odpovědět. Odpověděl jsem v modlitbě. Prosil jsem Pána Ježíše, aby mi odpustil, že ten dosavadní brigádnický život nebyl úplně v pořádku. Že za leccos jsem se i styděl, že jsme ho téměř ignoroval. V té modlitbě jsem to nějak vyjádřil a to byl moment obratu. My tomu říkáme obrácení, znovuzrození. Najednou je člověk ve svědomí probuzen a duchovně najednou vstoupí do vztahu s Bohem. To se hned začalo projevovat i v těch kasárnách. S kluky jsem i zašel na pivo, ale ta touha jít do shromáždění na Bohoslužby byla silnější, než klábosit u piva.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 29.04.2022

    (audio)
    duration: 04:12:24
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jednu vzpomínku z dětství jsem toužil zopakovat: Shledání s otcem

Karel Kuc, 1942
Karel Kuc, 1942
photo: pamětník

Kare Kuc se narodil 15. května 1939 v Požděnicích u Zelowa v Polsku. Jeho maminka Lydie byla Češka z rodu Josefa Reicherta, který přišel do Polska v 19. století. Karlův otec Robert Kuc (v Polsku se zapisoval jako Kutz, později uváděn jako Kuc) pocházel z německé rodiny žijící v Zelowě. Rodina byla věřící, hlásila se k baptistické církvi. Doma mluvili jen česky. Na začátku války otec přesvědčil matku ve snaze rodinu ochránit, aby podepsala tzv. Deutsche Wolksliste (německou příslušnost). Robert Kuc musel v roce 1942 narukovat do wehrmachtu. Byl těžce raněn, přežil, ale domů se už nevrátil. Lydie Kucová se syny na konci války prchla před tvrdými protiněmeckými represemi do Československa a s dalšími příbuznými z Polska se usadili v západním pohraničí, v Jankovicích, kde si na splátky pořídili hospodářství o 22 hektarech. V padesátých letech rodina čelila nátlakům ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD), nakonec se ale hospodářství vzdali a přestěhovali se do Brniště. Karel z politických důvodů nemohl studovat. Od 15 let pracoval v tírně lnu v Teplé. Později pracoval jako bagrista a zámečník, v roce 1959 narukoval na vojnu do Bratislavy. Zde u něj došlo k obrácení ve víře, které ho přivedlo až ke studiím na Teologické fakultě v Praze, kde se v letech 1963–1970 připravoval na dráhu kazatele. Navštěvoval Baptistický sbor v Praze Na Topolce. V roce 1969 se mu podařilo vyhledat svého otce žijícího v Anglii, který byl od války nezvěstný, a o tři roky později ho, s podlomeným zdravím, přivezl zpět ke své rodině do Československa, kde zemřel v roce 1977. Karel Kuc působil jako kazatel v Praze, Teplé, Chebu a na Litoměřicku. Během své kazatelské dráhy se potýkal se státním dohledem, kterému kazatelé podléhali. S manželkou Růženou se vzali v roce 1971 a vychovali spolu čtyři děti.