Petr Kučera

„Úplně první demonstrace – chaotická záležitost. My jsme samozřejmě měli program a my jsme neměli vůbec zkušenosti s tím, jak ty věci, jak to prostě celé zrežírovat až do toho konce. Protože ti lidi byli prostě natěšení, kdybyste jim řekl, buďte tady do rána, tak tam byli do rána. Tak skončil první balkon a bylo to úspěšné, řeklo se tam, sejdeme se znovu, ale ti lidi se nechtěli rozejít a já jsem je šel nějak vyprovodit nebo už si prostě nepamatuju, šel jsem odtamtud jakoby na chvíli pryč. Přiběhl za mnou kdosi z redakce a říká: ,Petře, je hrozný průser. Tam se k mikrofonu dostali nějací svazáci!´ Musel byste mně pomoct. Já prostě ta jména už si zase nevybavuji. Byl to člověk, který šéfoval pražským mládežníkům, potom byl i jako podnikatel úspěšný.“ – „Ulčák?“ – „Výborně, děkuju moc, Ulčák. Ulčák se dostal k tomu mikrofonu a teď tam cosi blábolil, tak já jsem vběhl na ten balkon. My jsme se předtím potkali, já jsem věděl, kdo to je. Ale prostě naprosto nekompromisně jsem musel jednat, tak jsem mu sebral ten mikrofon a říkám těm lidem, že pro dnešek děkujeme, pro dnešek jsme skončili, zítra se tady sejdeme, nějak v tomhle smyslu, už se nepamatuju, prostě se sejdeme znovu. Takhle to bylo.“

„Moje sestra, která bydlela v Liberci, tak po nějakých známých druhý třetí den, už nevím přesně, vzkázala, že je to v Liberci dramatické. Tak jsem usoudil, že by bylo lepší být v Liberci. Odjel jsem do Liberce. V přízemí radnice se formoval takový stávkový výbor či jak to nazvat. Tam jsem pak poprvé viděl Vaška Havla. Měl jsem kde bydlet, bydlel jsem u sestry. Byl jsem tam dva dny, tuším. A rodiče, protože brácha na začátku srpna odjel na cestu do Norska s kamarády, do Skandinávie, tak maminka přes někoho mě kontaktovala a říkala: ‚Musíš přijet domů, musíš být s námi.‘ Tak jsem se sebral a jel jsem zase do Turnova."

„My jako studenti, a to byla i moje pozice, jsme nebyli takhle [nevěřili reformnímu komunismu] naladění. My jsme byli o kousek dál, bych řekl. To znamená ten Svaz vysokoškolského studentstva, a zejména v té radikální části, byl vůči tomuto vedení skeptický. Ano, je to fajn, ale pak přijde ta plná demokracie. Pak přijde něco, co ten režim totálně změní. Zatímco ta druhá vlna byla smířená s tím, že to bude modifikace, že to bude nějaká podoba, jak říkáte socialismu s lidskou tváří. Takže my jsme byli kritičtí vůči těmhle lidem, i vymezeně.“

„Najednou jste přišel do prostředí, které pro mě bylo nesmírně zajímavé, inspirativní. Chodil jsem na ty přednášky napříč těmi obory, včetně indologie a tak dále. To byla věc, která mě inspirovala. Myslím si, to je takové mé studentské resumé, fakta zapomenu, spoustu fakt zapomenu, se svahilštinou bych měl dneska problémy. To všechno jsou věci, které pominou. To, co zůstalo, co je největší přínos mého studia na katedře, bylo to, že poměrně výrazně jsem se zbavil evropocentrického vidění.“