Ing. Jana Kučerová

„Jsme byli někde u Žatce a na sčesaný chmelnici, já jsem to říkala vlastně v tom Falkonu, tak na chmelnici někoho napadlo, že vlastně malíři, který nemohli vystavovat, který taky takový byli, že jo, spisovatelé nesměli vydávat, malíři nesměli mít výstavy, sochaři nesměli mít výstavy, hudebníci nesměli hrát, prostě jenom protože se jim nelíbili. A tihle ti malíři se nějak spolu domluvili a na tý chmelnici, kde zůstali dráty mezi těma sloupama, tak pověsili ty svoje díla, ty svoje obrazy. My jsme taky přijeli se tam podívat a vlastně se to prozradilo a přijeli tam policajti a nahnali nás všechny do těch jejich antonů a všechny nás sebrali. Když si to vezmete, jako z toho pohledu. Co jsme jako udělali špatně? Vůbec nic.“

„Nastala jedna naprosto kuriózní věc, že jeden z těch kamarádů byl nemocnej, že měl angínu a chraptěl. Jeden chartista klatovskej koktá a jeden z nich byl úplně klasickej pankáč, takovej ten s tím obřím čírem na hlavě a na zádech s bundou asi stovkou spínáků, tak napsáno obřím nápisem ,No future‘. Takže prostě říkal: ,Nikdo mi neuvěří, já tady taky promluvit nemůžu.‘ A jedinej, na koho to dopadlo, jsem byla já, která vypadám prostě jako maminka a který to jako ty ostatní uvěří. Myslím, že vám se to zdá taky jako neuvěřitelný, protože když máme dneska v parlamentu Bartoše s dredama, tak už se to zdá trošku divný, ale fakt v tý době, kdyby tenhleten punkáč před ně předstoupil, tak asi by to tu váhu nemělo.“