Peter Kulan

„V té době začaly pomalu prosakovat zprávy o tom, že Mečiar není v pořádku, že tam je něco velmi špatně. Kde začaly ty jeho televizní diskuse, kde vytahoval na lidi informace ze svazků. Jejich krycí jména atd. Tak v té době, když to přesáhlo jakousi míru vkusu, tak se ministr vnitra rozhodl a z Tisovy vily se odvezly všechny registry svazků. Odvezla to URNA za obrovského haló na Slovensku a Mečiara skoro ranila mrtvice v té době, když zjistil, že mu odvezli jeho hračku. Ale to jsme ještě netušili, že on sám je agentem Státní bezpečnosti s krycím jménem Doktor. To se ukázalo až při těch registrech. A tím pádem byly na stole informace o hromadě lidí, kteří se v té době politicky angažovali. Tak vznikla potřeba vytvořit na Slovensku lustrační zákon, který taky vzniknul, a ta hysterie kolem vzniku československého lustračního zákona byla neuvěřitelná.“

„Možné to až tak nebylo. Uvědomte si, že každý desátý občan se angažoval v komunistické straně. To je zhruba milion lidí. Je to něco podobného, jako kdybyste chtěli zrušit bídu zákonem. To, že prohlásíte bídu nezákonnou, neznamená, že nebude. A to samé bylo i s komunistama, to zkrátka musí odumřít samo. Kdybyste chtěli spustit proces podobný denacifikaci v Německu, tak by se to dalo řešit zákazem KSČ, ale problém byl v tom, že to naráželo na nesouhlas i nestraníků a nekomunistů. Já jsem například byl pro to, aby se to zrušilo zákonem, ale myslím, že by to rozpoutalo velké vnitřní konflikty. My jsme například ještě do poloviny devadesátého roku nevěřili, že nás někdo nezavře a přinejhorším nezastřelí. Dneska se velmi těžko přibližuje lidem, kteří v té době nežili, jakou moc měla Státní bezpečnost a jak silně byly provázané tyto silové složky v bývalém Československu. A jaké velmi silné personální vazby byly mezi těmi vedoucími pracovníky. A kamarádské a ideové.“