„Tak babička si někde splašila auto a všech těch pět obrazů, ale to znovu říkám, to byly originály, velikánské obrazy, a Panenku Marii dovezla k nám do obýváku. Teď ale maminka říkala: ,Babi, já ale nemůžu to tady mít.‘ Protože maminka věčně někoho doučovala, učila i na klavír, jako soukromě, jenom pomoc. Bohužel byl hon na věřící kantory. Říká: ,Mě by to stálo místo.‘ A otec zrovna nebyl s námi, ani už nevím, jak dlouho. Babička si to nedala absolutně vymluvit, sundala nám obrázky, které jsme tam měli, a dala tam všechny ty obrázky svaté a místo klavíru, klavír odsunula a dala tam Panenku Marii.“
„V podstatě moje maminka učila nejdříve na Slovensku jako mladá učitelka. Tam se posílali mladí učitelé z Čech a z Moravy, protože Slovensko bylo hodně zaostalé a samozřejmě i na tom školství to bylo všechno vidět, takže maminka mimo jiné v Popradu. To nám vykládala, osmdesát dětí v jednotřídce tam měla. Osmdesát dětí! A jednotřídka, to znamenalo, že tam chodily děti od první do x-té třídy, ovšem tam většinou chodily do páté, protože víc už jim rodiče nedovolili, musely pracovat.“
„To už jako bylo téměř po válce a čtyři tátové z té Těsné ulice se domluvili, že půjdou sehnat kousek masa, protože všichni měli děti podobného stáří, jak jsme byli. Takže tatínek náš že se nějak zamotal a nestihl ten sraz, takže už zpátky se nevracel a vrátil se domů. A tito čtyři, jména – Brabenec… děcka, já jsem už zapomněla jména, ale Brabenec to byl, ten měl syna stejně starého, jak byl můj brácha mladší, takže ten chodil dokonce s bráchou do třídy. A teď jsem zapomněla, promiňte, jména těch tří dalších, ale možná si vzpomenu. No, a jich chytly někde ve městě nějaké zbytky Němců a vlastně ty lidi museli stavět různé barikády takové a nakonec je [Němci] zabili.“
Bráška nás držel pohromadě
Jenovéfa Kůrová se narodila 24. dubna 1944 v Brně. Její o rok starší bratr byl od narození tělesně postižený. Otec rodinu opustil, a tak se o bratra starala maminka a Jenovéfa s mladším bratrem. Vystudovala dálkově pedagogickou fakultu a čtyřicet pět let působila jako učitelka v Brně. Od mládí je aktivní v Červeném kříži a od roku 1988 je předsedkyní skupiny Červeného kříže v Brně-Obřanech.
