Jaromír Kutek
* 1923 †︎ 2012
Czech minority in the former USSR,
National minorities,
The national, ethnic or religious minorities in Poland,
Member of the 1st Czechoslovak Army Corps (General Svoboda's army),
Re-emigration of Czechs after 1945,
Witnesses of local events connected to WWII,
Svědci lokálních událostí z éry komunismu,
Veteran of WW2, eastern front,
Volhynian Czechs
1. 9. 1939 - The outbreak of the WW2,
17.9.1939 - Soviet invasion of Poland ,
1941-1944 - Nazi occupation of Ukraine,
22. 6. 1941 – Operation Barbarossa - Nazi attack on the USSR,
8. 9. – 1. 11. 1944 - The battle of the Dukla Pass,
The liberation of the city of Ostrava,
30. 5. 1945 – 29. 10. 1946 - Expulsion of Germans from Czechoslovakia,
8. 5. 1945 - End of WWII,
10. 7. 1946 – Agreement on Volhynian Czechs option with the USSR,
25. 2. 1948 - Communist coup d‘état in ČSR,
23. 2. 1949 – Beginning the forced agricultural collectivisation
-
„My jsme byli vedeni více k Sovětům. Zpívali jsme: ‚A v tej Americe při české muzice najdu si holku...‘ To byla asi píseň z první světové války. A oni nám to zakázali.“
„Kdo vám to zakázal?“
„Vedoucí. Nesmíme to zpívat, a bylo.“
-
„A od bomby byly velké díry. A on [tankista] vjel do té jámy a nemohl vyjet. Přijel druhý tank a odtamtud nás vytahoval. Svazovali jsme lana k sobě, když přilétla mina, a výbuch. Já si dal ruku nahoru a lehl si na ni. Měl jsem rozbitý kosti od střepiny. Kosti byly vyražený, tak saniťák mě vzal na motorku s lodičkou a odvezl mě na polní ošetření. Tam mi to zavázali a do Rybnika na operaci.“
-
„A v březnu jsme šli do útoku na Ostravu. V půl desáté ve dne, protože tam byla mlha. Tak jsem taky viděl, jak kaťuše střílejí. Zaujmuli jsme místo, ráno jsme počkali, až se rozední, aby bylo vidět, kdo kam pojede. Za námi z lesa vyjely kaťuše a před nás to [rakety] házely na německé zákopy. Potom jsme koukali, že od těch výbuchů tekla Němcům z uší krev.“
-
„Asi 26. nebo 27. března jsme měli jet pryč, ale žádný nevěděl kam. To jenom vedoucí věděli. Přišli jsme na nádraží, Němci nalítli a bombardovali. To jsme valili oči. Padlo tam hodně Čechů, nevím kolik, ale moc. Velitel našeho praporu, Buršík, na nás křikl: ‚Honem pryč z nádraží a jdeme do kasáren.‘ Šli jsme tam a bomby, jak padaly, tak tři poschodí rozbily. Trhaly se stropy a všechno bylo vytrhaný, okna rozbitý. To bylo v noci. Kdekdo si lehl pod strom a tak jsme tam byli až do rána.“
-
Full recordings
-
Nečemice, 13.08.2005
(audio)
duration: 56:21
Full recordings are available only for logged users.
Obličej jsem si zakryl rukou a střepina mi na předloktí vyrazila kosti
Jaromír Kutek se narodil 3. prosince 1923 v obci Okolek na Volyni. Obec spadala do území, které po roce 1921 připadlo Sovětskému svazu. Jejich rodina zde hospodařila na 20 hektarech půdy, které po opuštění Čech v roce 1869 odkoupil pamětníkův dědeček. Pamětník byl jedním z devíti potomků, prošel vlasteneckou výchovou a první čtyři třídy navštěvoval zdejší českou školu. Jejich rodině po roce 1939 hrozil transport do pracovních táborů. Výměra pozemků byla přerozdělena mezi všechny pamětníkovy sourozence, přesto byla jejich zemědělská půda zabrána kolchozem. Jaromírův starší bratr narukoval hned zkraje druhé světové války do Rudé armády a na válečně frontě zahynul. Pamětník 20. března 1944 narukoval do čs. armádního sboru v Rovně, kde před odjezdem k vojenskému výcviku prožil bombardování železniční stanice. Absolvoval tankistický výcvik a hned poté se zapojil do válečných bojů o Duklu. Pod velením důstojníka Josefa Buršíka se probojoval přes východní frontu až na území Slezska, kde byl při ostravsko-opavské operaci zasažen výbuchem miny a střepinami vážně poraněn. Po prvotním ošetření v polní nemocnici byl převezen k operaci do nemocnice v městě Rybnik v Polsku a následně letecky přepraven do Krakova. Po dalším měsíci léčení byl zařazen do vlaku s raněnými a odvezen až do lazaretu v Arménské SSR, kde strávil skoro další tři měsíce v léčení. Po svém návratu do Československa vystoupil z armády a od listopadu 1945 se přestěhoval na hospodářskou usedlost v Nečemicích na Žatecku, na kterou získal přednostní právo. Zanedlouho se za ním přestěhovali i další rodinní příslušníci z Volyně a spolu s ním od 50. let pracovali v místním jednotném zemědělském družstvu. V době natáčení žil v Nečemicích (2005). Zemřel 12. února 2012 a byl pochován na místním hřbitově.