Andělín Kvapil

* 1931

  • „Člověk už leccos znal. Po válce, když jste si dopisoval s někým z Německa nebo vůbec ze Západu, tak byly zóny. A přímo byla doba, kdy dopis byl otevřený a bylo tam myslím i razítko a z které zóny to bylo kontrolované. Třeba v šedesátém osmém jsem měl velké obavy, že se bude zatýkat, tak jsem spoustu věcí spálil, i když jsem věděl, že všechno je registrované – ty písemné styky. A uvažoval jsem, kdybych utíkal, tak jedině Jugoslávii. Přestože jsem věděl, jak chudobný stát to je.“ – „A proč Jugoslávii?“ – „Tam bych se možná snadněji dostal, jenomže to není tak jednoduché, když máte rodinu, děti, ale říkám, s tou myšlenkou… A tenkrát jsem poslouchal v noci kolikrát… v OSN a všelijaké ty zprávy. Byla snaha, Československo se najednou chtělo stát neutrálním státem. Takové snahy byly. Přišel třeba vedoucí odborů ROH – říkám mu: ‚Hleďte si, nějaká rádia, baterie a takové ty…, poněvadž může dojít k zabavování, a takové ty věci…“

  • „Ale vzpomínám si, kdy mě předvolali, jak šel švagr k policii. Švagr byl nestraník a můj strýc ho nějak přemluvil. Měl strojní průmyslovku – maturitu, tak šel k policii. Tenkrát mě volali na městský úřad, to bylo po osmašedesátém: ‚Neměl jste nějaké problémy po osmašedesátém?‘ Já říkám: ‚Co já vím, tak ne,‘ protože oficiálně jsem nic neměl. Jenomže já jsem to měl podělané. V roce 1968 jsem byl vedoucím pionýrského tábora v Německu. Měli jsme výměnu rekreantů a dětí mezi závodem Waggonbau Görlitz a naší vagónkou. Tenkrát jsem měl 60 dětí – dva autobusy, naše vedoucí oddílu, no a byli jsme v Německu. Nějakou dobu předtím tu byli z vagónky na dovolené, a to bylo v době pražského jara. Hodně se o tom tehdy diskutovalo. A já jsem byl týden s těmi Němci na chatě na Soláni. Tlumočil jsem jim a dělal průvodce. Dělali jsme různé vycházky – Karlík a podobně. Když jsem jel do Německa, tak už jsem měl osobního špicla. Byl to nějaký inženýr Knittelman, nebo tak nějak se jmenoval. A ten celou dobu, co jsem tam byl, byl přítomný každému jednání. Měl zlomenou ruku, byl na nemocenské, tak dostal za úkol mě hlídat. A já jsem o tom nevěděl, ale kolega – vedoucí tábora – Němec mi to řekl. Tenkrát jsem měl u sebe '2000 slov' a oni mluvili o všelijakých politických věcech. ‚Jestli chcete o tom diskutovat, já to tady mám.‘ Tak že ne. Ale pak jsem zjistil, že mi všechno prohledali a pak jsem to tady měl trošku hnědým navrch.“

  • „Lístkový systém končil prvním červnem 1953. A to zase mám vzpomínku. V sobotu 30. května jsem stál jako návěstný před strážnicí na zámku ve Fulneku. Byla vyhlášena měnová reforma a konec potravinových lístků. Potom jsem dokonce jako doprovod starých peněz jel z Fulneku do Ostravy. No a já nevím proč, vedoucí vozu – najednou jsme zajeli v Bílovci na náměstí. Na náměstí byla fronta před spořitelnou. Slezli jsme z vozu, měli jsme samopaly, přišla k nám taková babka a povídá: ‚To máte na nás, co?‘ Chtěli jsme vidět, jak vypadají ty nové peníze, a k frontě najednou přišla jedna paní a zeptala se manžela: ‚Mám ty peníze donést?‘ Měli něco našetřeno, chtěli stavět. A on před těmi lidmi odpověděl: ‚Vy*er se na to, vylepíme s tím hajzl.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Studénka, 07.10.2024

    (audio)
    duration: 02:45:33
    media recorded in project Slezsko: Paměť multietnického regionu
  • 2

    Studénka, 17.10.2024

    (audio)
    duration: 02:42:58
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Od kolébky je člověk krmený jen tím, co mu režim dovolí

Výřez z rodinné fotografie, na níž je Andělín Kvapil, 50. léta 20. století
Výřez z rodinné fotografie, na níž je Andělín Kvapil, 50. léta 20. století
photo: Archiv pamětníka

Andělín Kvapil se narodil 26. května 1931 v Opavě Češce Růženě, rozené Bryjové, a Němci Engelberdovi Kvapilovi. Rodina bydlela v dvoupodlažním domě v Hradci nad Moravicí, část Městečko. Kvůli otcově německé národnosti nastoupil v šesti letech na německou základní školu. Byl svědkem mobilizace branců v roce 1938 a ústupu československé armády v roce 1939. Jeho otec padl ke konci druhé světové války na frontě v Rumunsku. Při přechodu fronty se s matkou a mladšími sourozenci ukrývali v lese. Po válce v roce 1945 začal pracovat v Braneckých železárnách, aby uživil rodinu. Vzdělání si doplnil později. Po vojenském přijímači v Rajhradu a převelení do Fulneku převážel s dalšími vojáky v době měnové reformy neplatné peníze do Ostravy. Po svatbě se s manželkou přestěhovali do Studénky, kde pracoval v podniku Tatra. V roce 1958 podepsal spolupráci se Zpravodajskou správou Generálního štábu Československé lidové armády, absolvoval výcviky a stal se agentem. Pražské jaro a okupace sovětskými vojsky v roce 1968 se pro něj staly zlomovými – byl sledován, obával se zatčení a spálil dopisy od rodiny z Německa. V roce 2024 žil ve Studénce.