Pavel Kvapil

„Náš dům stojí v zahradě a do té zahrady byla branka. V tu dobu už byla na elektrický zámek. Byla zabouchnutá a člověk musel mít klíč, nebo si musel otevřít bzučákem. Estébáci přijeli a zazvonili u branky. Do mluvítka jsme dělali, že nerozumíme, takže jsme se šli podívat z okna, kdo tam je. Viděli jsme nějaké chlapy, tak jsme řekli tatínkovi. Tatínek v klidu sešel dolů, šel k brance a ptal se jich co chtějí. Už v tu dobu trošku špatně slyšel, tak si to nechal zopakovat. Pak si nechal dát povolení o tom, že můžou provádět domovní prohlídku. A když si to převzal přes branku, tak řekl, že nemá brýle a že si musí jít pro brýle. Tak si to odneslo domů po schodech zase nahoru. Tam si to v klidu přečetl a ti chlapy stáli venku. To nebylo žádný přepadový komando, ale normální chlapy v civilu, tajní. Strašně se venku podusili. A my jsme mezi tím doma uklízeli a bratranec pálil dole ve sklepě v kamnech v klubovně nějaké papíry. Tehdy už jsme se cítili… Bylo takové větší sebevědomí. Už těch zkušeností bylo víc.“

„Na tom tábořišti kromě účastníků dětí byli i vedoucí. Byla tam také děvčata, které tam vařila, což byly hezké mladé holky, měli sedmnáct, osmnáct let. Ten synek mladý od pronajímatele, co nám půjčil louku, tak to byl sedmnáctiletý kluk. Čerstvě pracoval v JZD a ty holky ho přitahovaly. Jednou z frajeřiny přijel traktorem na naše tábořiště. Ale byl to traktor, který se hodil do nížiny na rovné pole, ale nehodil se do krpálů. Trošku tam s traktorem machroval a nad táborem se stala nehoda. Nezvládl řízení, traktor se začal kutálet směrem na tábor a rozlomil se na dva kusy. Naštěstí to nezasáhlo žádné z dětí. Ale my jsme měli velký problém, protože bylo jasné, že je to majetek JZD. Bylo jasné, že se to bude muset nahlásit, že to přijdou esenbáci vyšetřovat a najdou tam tábor. Takže z toho vznikla celonoční akce, že jsme potřebovali pomocí nějakého náklaďáku traktor z prudké louky dostat někam níž. Tam jsme to narafičili jako nehodu, že sjel z nějaké lesní cesty a převrátil se. Ta akce nám zabrala celou noc. Ráno jsme sbalili všechny děti a mazali jsme s nimi na celodenní výlet, abychom byli mimo tábořiště a nebyl tam křik. Esenbáci, když to ten kluk nahlásil a přijeli to vyšetřovat, tak se naštěstí motali kolem traktoru v nižší části, ze které na louku nahoru nebylo vidět. Nebylo vidět, že jsou tam postavené stany, takže na ten tábor nepřišli.“