Mojmír Kyselka

„I na naší zastrčené ulici se objevili skopčáci v zelených pelerínách a hlavně jsem po té okupaci začal chodit do školy a naši mi do klopy podzimního kabátku zapíchli vlaječku z korálků, československou vlaječku, asi z nějakého vlastenectví, a já jsem se vracel podél domečků pivovarníků a tam mě uviděla mladá Němka. A když viděla tu vlaječku, tak ona na mě zavolala: ‚Komm her!‘, a tak jsem k ní přišel a ona mně vrazila pár facek, vlaječku zadupala do kanálu a já už jsem s brekem utíkal domů a věděl jsem, že moji rodiče jsou ohroženi gestapem. Potom se ulice začaly zelenat německými vojáky a důstojníky, ale jinak byl klid. Byly razie na Židy, to maminka zažila, ale jinak úplný klid.“

„Já jsem byl ze začátku doleva. Když zrušili Skauta, tak já jsem vedl speciální pionýrský oddíl a ta zeměpisná společnost dodneška, sedmdesát let, existuje. A potom se to zhroutilo, první rána do mého levicového smýšlení byla návštěva Sovětského svazu, to mně bylo dvaadvacet a to jsem viděl, jak lidi bydlí, a to nebydleli v omlácených činžácích, ale viděl jsem cosi obloženého plechy a z toho lidi lezli ráno do práce a viděl jsem válečné jednonohé veterány, kteří žebrali naproti Leninova mauzolea, a viděl jsem zoufalou bídu a rezignovanost a netečnost těch Rusů.“