Josef Kyska

„Byli jsme od samého začátku tak cvičení, že žádná jména a už vůbec ne příjmení. Telefonní čísla podle možností si pamatovat. Adresy podle možností si pamatovat, podle možností nemít zapsané žádné adresy. Když už jsme museli mít adresy, tak alespoň to nějak redukovat, prostě nikoho neohrozit. Protože tam bylo mnoho studentů, kteří byli skutečně regulérní studenti. Já na ně měl jen vazby, tím, že jsem nebyl student, ale už jsem pracoval. Jen jsem se s nimi přátelil. Pro mnohé to mělo za následek vyhození ze studia. Nejen z fakulty, ale uzavření v celém Československu, na žádné fakultě už by nemohli dále studovat. Takže ta opatření byla skutečně velká, velmi, velmi silná. My jsme často ani nevěděli příjmení. Jen to je Mája, to je Beata – kdo? Bylo to tak úmyslně dělané, nedej Bože, aby někdo někoho prozradil. Ta obezřetnost byla velikánská, protože církev a vůbec podzemní církev, to byl nepřítel státu číslo jedna. Samozřejmě byla oficiální církev, ta mohla sloužit mše – a tečka! Toto [podzemní církev] se vymykalo kontrole státní bezpečnosti. Státní bezpečnost měla zájem infiltrovat. Úžasně to fungovalo i tak, že státní bezpečnost se snažila infiltrovat a podsouvat mezi tyto mladé lidi své špicly. Fakt to opravdu úžasně fungovalo, že hned přišlo varování, mám to v paměti dodnes, jak fotka kolovala, pozor na tohoto, to je špicl. Jakými kanály se to dostávalo – to nevím."