Libuše Lacinová

* 1921  †︎ 2018

  • „Byla jsem u toho hrozného náletu. Stalo se to nějak dopoledne. Nad pasáž, kde nejsou budovy, chodíval tatínek vždycky kouřit. Tenkrát jsem měla takové tušení, byl poplach a já jsem najednou měla takový instinkt, že jsem běžela pro tatínka nahoru, stáhla jsem jej dolů do šaten. Začaly padat bomby. Kdyby tam zůstal, byl by to jeho konec.“

  • „Myslím si, že jsem už jedna z mála lidí – ne-li poslední – kdo se osobně setkal s panem prezidentem Masarykem. Prezident Masaryk byl v naší rodině stejně jako v rodině všech ostatních legionářů persona grata. Uctíval se jako polobůh a už odmalička jsem jej vnímala jako obrovský vzor. Tehdy – mohlo mi být tak čtyři pět let – pozval rodiny legionářů s dětmi do zámeckého parku v Židlochovicích, kde pobýval na dovolené. Pamatuji si, jak jsme tam tenkrát čekali, a najednou na koni přiklusal krásný starý pán. Slezl z koně, chodil kolem a u některých legionářů se zastavil a promluvil s nimi pár slov. Přišel i k mému tatínkovi, také se zastavil, naklonil se ke mně a zeptal se: ‚Jak se jmenuješ, holčičko?‘ Odpověděla jsem: ‚Libuška.‘ A on mě pohladil po hlavě. Byla jsem v sedmém nebi.“

  • „Bydleli jsme na Kounicově ulici, a jelikož nejezdila auta, uprostřed silnice velmi často, skoro denně, pochodovala Hitlerjugend s bubínky a píšťalami. Pánové tenkrát nosili klobouky. Tihle chlapečkové čekali, že pánové před nimi budou smekat. Když nesmekali, tak jim chlapečkové chodili klobouky na chodník srážet.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno - byt Libuše Lacinové, 25.07.2017

    (audio)
    duration: 03:03:57
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Člověk nemá nikomu nic závidět, má každému přát a zajímat se o lidi, o politiku, o všechno, i když je sebestarší

Libuše Lacinová
Libuše Lacinová
photo: album pamětnice

Libuše Lacinová, dívčím jménem Čejková, se narodila 10. prosince 1921 v Brně. Její otec byl legionář, zajímal se o film a byl vlastníkem kina Alfa. Pamětnice se odmalička setkávala s celou řadou významných osobností - Oldřichem Novým, Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, Lídou Baarovou, Svatoplukem Benešem a mnoha dalšími. Libuše Lacinová studovala na Dívčím reformním reálném gymnáziu v Brně na Augustinské. Složila státní zkoušku z francouzského a německého jazyka a vystudovala zpěv na konzervatoři. Už během studia na konzervatoři zpívala v Besedním domě i po menších sálech. Několik let zpívala jako sólistka. Provdala se za architekta Lubora Lacinu. Později kvůli nemoci pěveckou dráhu opustila a pracovala jako novinářka. Publikovala v Práci, ve Světě v obrazech, Pražské tvorbě nebo v Rovnosti. Psala také texty o výstavách a umění. Sama se pohybovala v prostředí umění a znala se s řadou významných osobností, mezi něž patřili Vilma Lesková, Adolf Kroupa, Vítězslava Kaprálová a další. Seděla modelem malíři Jánoši Kubíčkovi, modelkou se stala i malíři Bohumíru Matalovi. Pamětnice dále působila jako tlumočnice na Výstavišti v Brně a jako překladatelka v lékařské knihovně. Překládala i pro Českou televizi - Komisař Rex, Stefanie, Wolffův revír nebo Sissi. Dále byla činná v nakladatelství Moba a za svoje překlady knih v roce 2002 obdržela cenu. Má syna Lubora. Mezi osobnosti, s nimiž se setkala, patří i Václav Chochola, Miloš Havel, Adolf Hoffmeister, Věra Sládková, Jiří Mahen, Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, Gérard Philipe, Janis Ritsos a mnozí další. Libuše Lacinová zemřela 20. února 2018.