Každý Rom by měl jednou za život vykonat cestu do Osvětimi nebo pouť ke Kali Sáře
Download image
Antonín Lagryn (řečený Tony) se narodil 17. července 1947 v Chebu rodičům Josefu Lagrynovi (*1903) a Iloně Marii Hauerové (*1923, po válce se určitý čas jmenovala Anežka Laubingerová, později Steinbach) a vyrůstal jako jejich jediný syn. Ze strany matky i otce patří k Sintům (německým kočujícím Romům). Matčina rodina žila v Německu a nebyla za druhé světové války postižena holokaustem. Dva matčini bratři narukovali do wehrmachtu. Pamětníkova matka se živila podomním prodejem a za tuto činnost byla v Sudetech v době protektorátu zatčena a deportována do KT Ravensbrück. Věznění i pochod smrti přežila a po válce se ve Znojmě seznámila s o 20 let starším Josefem, který za války ovdověl. Otec prošel tzv. cikánským táborem v Letech u Písku (zde zahynuli jeho rodiče Willibald Lagrün a Anna Lagrünová), KT Auschwitz-Birkenau (kde zemřela jeho žena Pavlína Šmídová a jejich čtyři děti), KT Buchenwald a KT Mauthausen. Přežil pochod smrti a byl osvobozen Američany. Po válce žil se ženou v pohraničí, v Karlových Varech a Brně. Později, když od něho s malým Tonym odešla, jezdil s Cirkusem Aleš jako hudebník. Se svým synem se otec shledal až v době zákazu kočování, kdy Antonín žil s rodinou otčíma Antonína Weinricha v Berouně. Antonínova matka byla v té době ve výkonu trestu za podomní prodej. Od shledání žil Antonín s otcem v Brně a po letech kočování nastoupil poprvé na delší dobu do jedné školy. Rozdíl a náskok svých vrstevníků se ale nepovedlo vyrovnat. Nakonec absolvoval pět tříd zvláštní školy a kvůli výchovným problémům skončil i v nápravném zařízení pro mladistvé v Brně, později v Novém Jičíně. Roku 1968 vycestoval za rodinou do Německa (na pohřeb). Po 11 měsících se vrátil za svou první ženou a dětmi do Československa, ale podle paragrafu 109 komun. trestního zákona (nepovolené opuštění republiky) skončil ve vězení. V 80. letech se živil jako dělník na stavbách. Po roce 1989 pracoval pro Milana Ščuku. Od roku 1990 se aktivně podílí na připomínání obětí romského holokaustu – roku 1998 se stal jedním ze zakládajících členů Výboru pro odškodnění romského holokaustu v ČR, spolupracuje s brněnským Muzeem romské kultury (MRK), stal se členem poroty pro návrh výtvarné podoby památníku holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku. Bohaté vzpomínky Antonína Lagryna zachytila Jana Horváthová a jsou součástí archivu MRK v Brně. Roku 2022 žil v Brně na Cejlu.
