Josef Lazárek

* 1952

  • „Jednak nebylo svobodné cestovat, byly obrovské problémy získat nějakou možnost vycestování, ani jsem nežádal. Pak, v rámci uranového průmyslu při určitém pracovním funkčním postavení tenkrát byly přístupy k tajným materiálům. Protože uranové suroviny obecně sloužily v převážné většině pro zbrojní účely, byly utajované skutečnosti pracovním služebním tajemstvím. Takže i z toho titulu ti nositelé, technici, kteří měli oprávnění a přístup k těm tajným dokumentům (mapy, důlní mapy, těžené objemy, kovnatosti), tak neměli možnost, jsem přesvědčen, i při oprávněných žádostech vycestovat do tehdejší kapitalistické ciziny. To nebylo možné, věděli jsme to a ani jsme o to v podstatě nežádali.“

  • „Ale to jsme moc dobře věděli. To je nesmysl tvrdit, že jsme nevěděli. Všichni jsme moc dobře byli seznámeni s problematikou ionizujícího záření, gama, alfa, celého toho spektra. Byli jsme monitorovaní, sledovaní, bylo to pravidelně měřeno. A myslím si, že naše normy, i tehdejší popravdě řečeno, byly jedny z nejpřísnějších na světě a byly striktně dodržovány. Takže říkat, že se nevědělo, by byla lež.“

  • „To prostředí mi připadalo ohromně svobodné vůči těm ostatním. Tam byli lidé různí, ale možná je to dané i tím, že ta práce byla pro každého, ale ne každý se na tu práci dal. Byla to pro některé lidi práce zavrženíhodná. ‚Pracovat v uranových dolech. To jsi přece musel něco provést. To jsi rozhodně nebyl kamarád režimu. Jinak bys tam nedělal.‘ I s tímto jsem se setkával v Brně, když soused řekl: ‚Jak to, že pracuješ v uranových dolech? Cos provedl?‘ My jsme rozhodně nebyli nepřátelé toho režimu nebo že bychom se přítelíčkovali. Ale nějak nás to tmelilo, byli jsme trošku v jiném prostředí. Byli tam lidé po výkonu trestu, byli tam všelijací, ale jak říkal pan Ludvík a já se s tím plně ztotožňuji, žádný parchant tam déle jak rok nevydržel. Lidsky parchant.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 12.09.2019

    (audio)
    duration: 47:12
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Žádný parchant v uranových dolech déle jak rok nevydržel

Josef Lazárek se narodil 19. listopadu 1952 v Brně. Na gymnáziu ho začaly bavit technické obory, a když po maturitě přemýšlel, co dál, rozhodující se stala nabídka hrát fotbal za Ostravu. Proto začal studovat na Hornicko-geologické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě. Získal stipendium od podniku Uranové doly Dolní Rožínka a začal se specializovat na průzkum, těžbu a zpracování radioaktivních surovin. Po absolvovaní šel pracovat do dolů v Dolní Rožínce a přestěhoval se do Nového Města na Moravě. Na doly vzpomíná jako na svobodné prostředí, kde našli místo jak bývalí vězňové, tak vystudovaní odborníci. Těžbu uranové rudy ale do roku 1990 svazovaly nevýhodné smlouvy se Sovětským svazem a veškeré informace o těžbě podléhaly přísnému utajení. S pádem totalitního režimu v Československu se ale situace změnila a Josef oceňoval, že se uranová ruda dále využívala především pro energetické účely. Přes funkci hlavního inženýra se dostal později až na pozici náměstka ředitele závodu GEAM (nový název Uranových dolů Dolní Rožínka), se kterým došel až k vytěžení ložiska v roce 2017.