André Lenard

„My jsme bydleli, zpočátku byli jsme, já bych řek, mezi skoro prvními společnostmi, co se integrovaly jako reprezentační office v Moskvě. Banka vtedy nemohla být jako banka akreditovaná, tak banka založila obchodní společnost a byli jsme akreditovaní jako obchodní společnost. Banky byly až potom. Takže zpočátku to bylo strašně zajímavý, protože jsme tam měli taky kvazi monopol. Já jsem představoval nejenom francouzský průmysl, ale Bank of America, Univer a takové firmy, takže to bylo strašně zajímavý. Měl jsem sekretářku, ta podle mě byla minimálně kapitánem KGB, a šoféra, ten na tom byl níž. Oba dva milí, inteligentní, ale jak jsem říkal: ‚Ten ruský charakter je takový, jako říkal vždycky Sáša.‘ Jemu jsem přinášel dárky a on mě měl rád a já jeho vlastně taky. Ale kdybych něco udělal, tak on by mě udal a do vězení by mi nosil pomeranče, protože mě měl rád. To je ten ruský charakter. My jsme, tedy my Francouzi, buď máme rádi nebo nemáme rádi. Češi jsou taky tak trochu, myslím. Ale v Rusku můžete mít někoho rád a prostě ho klidně udáte, protože udělal něco protistátního a on se zapřísahal tomu KGB, že to musí udat.“

„Vzpomínám si dobře a to vlastně náhodou, protože vtedy jsem byl málo po svatbě a chodili jsme ven, protože jsme byli mladí, do restaurací a do barů a do tanečních. Vrátil jsem se okolo půlnoci domů s manželkou, zapnul jsem rádio a slyším reportáž o tancích v Praze. A já jsem si říkal ‚To je divný, že teď vzpomínají druhou světovou válku.‘ Vůbec mi to nešlo do hlavy. No, potom jsem se zaposlouchal a uvědomil si, že Rusové přátelsky nás přišli osvobodit.A potom, právě v tý době, chudáci ti Češi, co byli na prázdninách ve Francii, se nemohli vrátit, protože hranice byly zavřený, tak jsem tam viděl takový pár. Měli na chodníku namalovanou československou vlajku, klučina hrál na kytaru, holka zpívala české písničky, tak jsem jim tam něco dal a pozval jsem je na večeři. Roky potom tady jsem se zabýval financováním hotelů. Překladatelka přijde ke mně a ‚Vy si na mě nevzpomínáte?‘ Pro mě už starší paní. A to byla ta holka, co tam zpívala.“