Eliška Levinská

* 1930

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Já jsem měla štěstí. To byl osud nebo náhoda. Těsně přede mnou šli všichni do plynu. Já jsem přišla na řadu. Maminka vždycky říkala: ʿBěž první, já se budu snažit jít na stejnou stranu jako ty.ʾ A mě poslali na stranu života a maminku taky. A za maminkou už šli zase všichni nalevo. Náš transport měl přes dva tisíce lidí a asi sto padesát žen a čtyři děti v mém věku se zachránilo.“

  • „Třeba bohatí Němci, velice bohatí lidé, si zaplatili Terezín jako lázně. Já jsem s nimi bydlela a bylo nás na pokoji celkem osmnáct. To byla naše první ubikace. To jste viděl ty staré, ale skutečně staré dámy, které nebyly zvyklé hnout prstem. Měli služebnictvo a měli všechno, co existovalo. Najednou seděly samy opuštěné a okradené. Slíbili jim lázně a oni žili s osmnácti lidmi v jednom pokoji.“

  • „Představte si, že opustíte všechno, známé, příbuzné, domov a věci, které jste měl rád. Každý člověk má něco, co má rád a k čemu se vrací. A najednou se ocitnete v pokoji se 156 lidmi, kufr máte pod postelí a to je celý váš majetek. Vy nic jiného nemáte. Vy si nemůžete říct, že si dneska obléknete tohle nebo tohle. A to je ta nejmenší maličkost.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 09.01.2010

    (audio)
    duration: 01:38:11
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Ptala jsem se: ,Mami, co je plynová komora?‘ Bylo mi čtrnáct a ve čtrnácti se vám nechce umírat

Eliška Levinská
Eliška Levinská
photo: Archiv pamětníka

Eliška Levinská, rozená Weissová, se narodila 20. října 1930 ve Vídni v Rakousku do židovské rodiny. V Rakousku také v roce 1938 zažila anšlus a následně se s rodiči přestěhovala do Nemošic u Pardubic. Dne 9. prosince 1942 odjela s rodiči transportem Cg do Terezína a společně s maminkou pobývala v Drážďanských kasárnách. Dne 8. října 1944 byla s rodiči transportována do likvidačního tábora Osvětim, odkud v listopadu 1944 odjela s maminkou do koncentračního tábora Bergen-Belsen. V lednu 1944 se pak s maminkou dočkala transportu do továrny v Raguhnu u Dessau. V dubnu 1944 obě odjely zpět do Terezína, kde zažily osvobození Rudou armádou. Eliška Levinská opustila Terezín až v červnu 1945. Po válce vystudovala zdravotní školu a následně pracovala v různých zaměstnáních. V roce 2010 žila v Pardubicích. Zemřela v roce 2012.