Kamil Lhoták

„Moji prarodiče z matčiny strany byli židovského náboženství a židovské národnosti a šli do transportu. Dědeček Rudolf Guth byl podnikatel. Měli firmu Ofner-Guth, prodávali elektrosoučástky. Rodina Ofnerových zemřela v koncentračním táboře. Moji prarodiče 7. května 1942 odjeli do Terezína a 9. května pak dál do německého vyhlazovacího tábora Sobibor-Osowa. Od té doby nejsou o nich zprávy. Je jasné, že tam zemřeli. Datum není samozřejmě znám. Poslední informace je, že 9. května 1942 šli do transportu.“

„Moje matka byla přesně v té situaci. Za války byla v nejlepším psychickém stavu. Dokonce zažila takové hrůzy, že když šla se mnou v kočárku, tak jí házeli Hitlerjugend kameny do kočárku. Hrůza to byla, ale zvládla to. Po válce, když to napětí skončilo, objevila se u ní duševní porucha. Hypochondrické bludy. Bylo to záludné. Psychiatři nevěděli o syndromu odbřemenění. To popsal až Schreiber v šedesátých letech. Matka byla na interně. Dokonce hospitalizovaná. Navštěvoval jsem ji na Bulovce, v Motole, v různých nemocnicích. Otec tam šel na návštěvu a já s ním. Byla nějakou dobu hospitalizovaná a pak ji propustili, protože nenašli žádnou interní poruchu. Její duševní stav se zhoršoval. Vedlo to k evidentním bludům. Bludy. Já si pamatuji, to bylo myslím v roce 1953, prohlásila, že jí z hlavy vytéká mozek. To už bylo na psychiatrii. Nejdřív byla hospitalizována na neurologii, nakonec v Bohnicích. Nemoc se nevyléčila. Tak zbytek života prožila v Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem. Zemřela ve věku 65 let.“

„Jiří Kolář byl vyučený truhlář. StB měla instrukce vycházet vstříc dělnické třídě a nabídku v tomto smyslu: ‚Vy píšete básně, ale jste dělník, vyučený truhlář. My podporujeme dělnickou třídu a vy byste měl jako příslušník dělnické třídy s námi spolupracovat. Rozmyslete si to.‘ A opravdu ho pustili na svobodu. Jak to říkal můj otec: ‚Jirka Kolář přišel úplně bílej do Slavie. A říkal: Jak se mám rozhodnout?‘ Co mu měli radit? On se rozhodl, že půjde teoreticky i na smrt. Bylo to za Stalina. A na smrt šli i zcela nevinní. Natož teda někdo, kdo byl prokazatelně zaměřený proti režimu. Můj otec byl volaný k výslechům. Sice nebyl přímo obviněný, ale vyslýchali ho jako svědka. Měl svědčit o Václavovi Černém a Jiřím Kolářovi. O nich měl vykládat. Neměl žádné instrukce. O Černém se vyjádřil, že je to potrhlý profesor. Orientovaný pouze na svou práci. Ostatní svět nevnímá. Nevím, Kolářovi ale Černý říkal, když ho propustili, že mu poděkoval. Řekl, že mu to pomohlo.“