Ing. Jiří Línek

„Ráno jsem šel k rozhlasu, tam hořely nějaké tramvaje nebo prostě byla tam nějaká barikáda z tramvají. To ovšem ten tank překonal velice svižně, prostě taková barikáda... No a pak začali střílet. Tak jsme se schovali – většinou to byli mladší lidi – do jednoho baráku, tam nás vzali lidi do bytu. No a potom Rusové stříleli i do těch oken do těch jednotlivých baráků. Pak jsem šel na Václavské náměstí, tam jste viděla, jak zapalovali tanky. A to bylo zajímavý, protože tanky byly asi na naftu. A oni jim skočili na kapotu toho tanku, krumpáčem jim prokopli barel a hodili tam zapálený hadr a tím to chytlo. To bylo jako docela zajímavý. No a pak jsem šel domů a rozhodl jsem se, že tady nebudu, v té republice.“

„A tak přišel 21. srpen. V noci z 20. na 21. byl projev prezidenta Svobody. Byly to výzvy ke klidu. Tam mně trošku vadí, že pokaždý, když je malér, tak se vyzývá obyvatelstvo ke klidu. Když si poslechnete projev prezidenta Beneše před jeho odchodem, tak je to naprosto totéž: že silný strom má zdravé kořeny a že prostě z těch kořenů vyroste další strom a já nevím, co všechno. Jsou okamžiky, kdy asi ten národ, i za cenu toho, že to bude mít dalekosáhlé důsledky, tak se má bránit, protože vlastně důsledky nebránění se se táhnou po generace dál.“