Adolf Lisý

„Nás trampy samozřejmě občas [komunisté] někde zahaltovali a tenkrát jsme – to byla taková ta aféra, kdy od Lipna nějaký Američan tam vždycky přiletěl s helikoptérou přes hranice, přistál tam na břehu. Němci mu tam do toho naskákali, to už byli asi zřejmě domluvení a on jim zase přeletěl tak rychle zpátky, že než začali pohraničníci reagovat, tak on už byl pryč. No, a my jsme se do tohodle přihli na čundr, tak to nás teda kontrolovali, to bylo každý dva kilometry snad. Vždycky policajti a vojáci. ‚Co tady děláte? Odkud jdete? Kde jste spali?‘ My samozřejmě v lese. Nějakej kemp, to nás nezajímalo. Tak jsme museli vždycky koukat na mapu, kde je nejbližší kemp, abychom tvrdili, že jsme spali tam. Naštěstí toho měli tolik, že už pak nezkoumali, jestli jsme tam doopravdy spali. V kempu jsme nespali snad nikdy. My jsme vždycky spali někde pod širákem. Akorát jednou jsme si lehli do pohraničního pásma, tak nás vyhnali. Ale to ne že bychom tam šli úmyslně, my jsme se tam dostali nějak omylem [za tmy].“

„Furt v noci létaly letadla, tak jsme si říkali, to bude nějaké cvičení nebo co to bude. A teď jsme viděli, že takhle na kopci, jak je silnice na Prahu, ta šla ještě přes Plaňany. Nebylo to okolo, ale jezdilo se přes náměstí. A teď oni tam nahoře přistáli s helikoptérou. Tak jsme říkali, že se tam půjdeme podívat, co se děje. Tak jsme vylezli nahoru, oni odletěli a nechali tam takovýho chudáka, který měl ukazovat, kam mají jezdit tanky. Ty jely na Prahu, to byli Rusové, co jeli. A teď my jsme viděli takovej chudák odrbanej. To bylo v létě. On měl takovej ten vojenskej mantl dlouhej. Dole, asi mu to bylo dlouhý, tak mu to utrhli… Tak jsme se s ním dali do řeči, co tam dělá a tak. Měli jsme lahvový, tak jsme mu dali: ‚Dej si.‘ A on si dal, vypil dvě piva a byl nalitej. A teď tam přišli takoví ti bojovníci z Plaňan, kteří už věděli, o co jde. Vynadali nám všem, že jsme kolaboranti a že se bavíme s Rusákem. Přitom on vůbec nevěděl, kde je. Ten věděl akorát, že má takhle ukazovat, jinak nevěděl vůbec nic. Ten nevěděl, kde je, proč tam je, co dělá. Domluvili jsme se s ním, že je z Moskvy, že je nějakej zedník. A fakt, ten nevěděl vůbec nic. Já si myslím, že většina jich asi vůbec nevěděla, kde jsou… Pak jsme jim tam trochu předělali cedule, když jsme zjistili, o co jde. Poslali jsme je tam kolem tanku dolů na Zalešany. To bylo docela hezký. Tam jsou takový hrozný serpentiny. A oni to s těma tankama nemohli vytočit v těch serpentinách. To bylo dobrý, to jsme se zasmáli, no…“