Emil Lupač

"To samé se dělalo s vrchní. Akorát byl rozdíl v tom, že vrchní deska se musela nakreslit efa. Když bylo vypracováno, tak se tam nakreslila efa, efové otvory, ty se vyřezaly lupínkovou pilkou a ručně vyřezaly. A nakonec se dělalo žebro. To znamená, že to byl basový trámec, který držel jednu stranu desky a druhou stranu, jak byla ta nožka nahoře, kobylka, tak ta jedna kobylka byla na tom basovém trámci a druhá kobylka byla blízko vevnitř, to byla duše nástroje. A s tou duší se to potom všechno dokončovalo, jak to hraje, jestli to je dole moc silné, tak se muselo ubrat. To se s tou dušičkou pohnulo, a to byste ani nevěřili, jaký to mělo vliv na zvuk! Buď šly do výšky vrchní struny, anebo šly do výšky spodní struny. A teď se to muselo udělat tak, aby to souhlasilo. Aby nevynikaly spodky a nebyly na tom špatně vršky. A to byl ten kumšt toho houslaře, jak to vyladil."

"Tak vy chcete vědět, jak se ty nástroje postaví. To znamená, dostanu materiál, ohobluji ho na hoblovce, aby byl spodek rovný, nakreslím model, na pásové pile si to vyříznu. Dřív jsme to museli řezat lupínkovou pilkou, protože jsme neměli pilu, a když tohleto bylo hotové, tak se vzalo dláto, odlabalo se to, klenba zůstala vysoká 15–16 mm vprostředku a do krajů to byly 2–4 mm. Po vydlabání se vzal hoblíček, vyhoblovalo se to, a když to bylo trošku čisté, tak zbytek se vyškrábal plechovou škrabkou. To byl plech, z jedné strany zabroušený a pak obtažený takovým obtahovákem, ciklinkou. Aby pěkně brala, tak se ten plíšek pěkně ohnul a vyškrábalo se to, vyčistilo. To bylo zevnitř. Svrchu to samé. Vyhoblovat, vydlabat, ohoblovat, pěkně dlátkem udělat rantlík, aby to bylo pěkně vyhoupnuté. To se všechno dělalo ručně. A nakonec se to zase seškrabalo, vyčistilo a byla spodní deska hotová."