Martin Richard Macek
* 1967
-
„Takže já jsem tam chtěl zase odbourat to, co je nesmyslné. Dřív se třeba člověk musel pomodlit to, co bylo nařízeno, a když to nestačil, tak se to muselo večer. To znamená třebas večer – z rána večer. Naprostý nesmysl. Ty texty odpovídají té denní době. A já každému říkám: ‚Když je člověk na oddělení, tak to je to poslání. Komunikuje s člověkem v rámci té spirituality nebo té práce, kterou si zvolil. To je nejkrásnější modlitba – komunikovat s někým, kdo už nemůže. A nemusím mít kvůli tomu breviář anebo růženec.‘“
-
„Já jsem zažil výchovu, co se řádu týče, ještě té staré doby, kdy mě vychovávali ti staří bratři. A musíme si uvědomit, že staří bratři neměli zkušenosti řeholní komunity. Protože oni byli rozprášení, hlavně kněží, to znamená, že z toho řeholního života moc neznali. Měl jsem možnost to srovnat potom v Rakousku, já jsem byl pět let potom v Rakousku a Německu, kde ty řeholní komunity fungují kontinuálně a kde ten řád jako takový je zachovávaný už desítky let. Tady to nebylo. A ti starší bratři chtěli navázat na ta čtyřicátá padesátá léta, aplikovali to do těch devadesátých let a to byl problém.“
-
„Ten zlom, jak jste se ptal, tak jsme pochopili až… to jsme byli taky ve službě a měli jsme potají rádio – tam se dělalo víc věcí potají – do služby teda, když kluci přinesli rádio. A když začala zpívat Kubišová. A to nezapomenu, to bylo… to vím jako dneska. Začala zpívat Kubišová, my jsme vyběhli ze stráže, jako z té budovy, to byla taková budka, tam uprostřed byl takový plac a tam vyběhli ti kluci, co hlídali bránu. Byl sníh ten den. A začali jsme se koulovat. Normálně jsme… to člověk pociťoval takovou po tom roku svobodu, ohlášenou Martou Kubišovou. Proto já jsem měl teda celou dobu k Martě Kubišové hodně takový vztah vřelý.“
-
Full recordings
-
Brno, 01.01.2019
(audio)
duration: 02:02:10
Full recordings are available only for logged users.
Nejkrásnější modlitba je pomáhat potřebným
Martin Richard Macek je převorem brněnského Konventu Milosrdných bratří. Narodil se 21. prosince 1967 v Praze ve věřící rodině. Vyrůstal v Hostivaři a poté na Starém Městě pražském. Po maturitě na střední strojní průmyslovce v roce 1988 narukoval a na vojně prožil sametovou revoluci. Brancům chyběly informace, zlom nastal 21. listopadu, když si ze zakázaného rozhlasu vyslechli zpěv Marty Kubišové na Václavském náměstí. Po návratu do civilu v něm zrála myšlenka na vstup do řehole a v roce 1994 začal pečovat o tělesně a mentálně postižené chlapce v Domově svaté rodiny. Zároveň navštěvoval brněnské Milosrdné bratry, tedy laické řeholníky z Hospitálského řádu sv. Jana z Boha. V lednu 1996 byl řádem odeslán k formaci do Rakouska. Noviciátem prošel ve Štýrském Hradci, první sliby složil v roce 1999. Po dalším roce v německém Řezně se natrvalo vrátil k brněnským bratrům. Po roce 2007, kdy se stal představeným brněnského kláštera a zároveň provinciálem řádu, se snažil chod konventu přizpůsobit nové době.