Mgr. Jiří Mach

* 1950

  • „Tak si vzpomněl, že tady to bude odstřeleno. Ovšem ten systém fungoval tím způsobem, že se nevydávala žádná usnesení na takovéto velmi citlivé věci. Ten systém fungoval systémem telefonů a osobních setkání. Tudíž tento tajemník zavolal předsedu okresního národního výboru, tehdy tu funkci dělal Josef Lukášek, a řekl, že je potřeba tuhle věc vyřešit, a nechť to zařídí, aby zbytky toho kostela odstřelili a rozvozili to na nějaké skládky a podobně. Těmto příkazům se neodporovalo, protože kdyby to nějakým způsobem zpochybnil nebo odporoval tomu, tak by v té funkci skončil. To nebyl problém. Takže předseda ONV nechal zpracovat rozpočet a tenkrát to vylezlo, tahle likvidace, na nějakých 700 tisíc korun, což byly v té době obrovské peníze.“

  • „V sedmdesátých letech z toho zbyly jenom obvodové zdi a uprostřed jakési sutiny, ještě zbytky té střechy a všeho možného. Přesto tam ti Němci, bývalí usedlíci, jezdili a asi jim u toho kostela nebylo nejlépe. A tehdy ideologický tajemník OV KSČ [Petr Szimansky], aby zamezil těm poutím, tak se rozhodl, že ten zbytek toho kostela bude odstřelen.“

  • „Já dost těžko hledám výraz, kterým bych to vyjádřil, ale rozhodně by nebyl nějaký lichotivý. Protože tatínek si vybavil – pak jsme o tom mnohokrát hovořili – on si vybavil rok 1938, který zažil jako šestnáctiletý kluk, kdy najednou byla taková ta atmosféra strašlivé bezmoci, a my jsme tu atmosféru zažívali taky. My jsme věděli, že tady se stalo něco, co se nedá vrátit, a jen ti nejnaivnější si mysleli, že vojska odtáhnou. Tady bylo jasné, že dochází k nějakému hlubokému zvratu dosavadního vývoje, a nikomu se to nelíbilo. A tatínek to prožíval obzvlášť intenzivně, protože už se to v jeho životě opakovalo podruhé, a když ještě připočítám Vítězný únor 1948, tak potřetí. Takový pocit porážky, pocit bezmoci, který je velice frustrující.“

  • „Když dostal tento rozpočet, tak se rozčílil a zavolal mu, což bylo velmi odvážné v té době, tomu tajemníkovi, a řekl mu, že se nic odstřelovat nebude. Že pokud by měl 700 tisíc, tak je potřebuje na úplně jiné věci, například na opravu silnic, který jsou v katastrofálním stavu, a že je rozhodně nedá na tenhleten účel. Pak to nějak usnulo.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 22.11.2021

    (audio)
    duration: 01:41:18
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Tajemník KSČ chtěl zničit kostel. Zachránila ho vysoká cena odstřelu

Jiří Mach na vojně rok 1975
Jiří Mach na vojně rok 1975
photo: Archiv pamětníka

Jiří Mach se narodil 30. června 1950 v Rychnově nad Kněžnou. Jeho otce Josefa přeložili za nesouhlas s komunistickým převratem z Dobrušky na vesnickou školu v Hlinném. Později ale otec podlehl nátlaku a přesvědčoval sedláky ke vstupu do družstva. Už jeho pradědeček byl nadšený ochotník, amatérskému divadlu se věnoval děda, otec, Jiří Mach i jeho syn. Na srpen 1968 vzpomíná jako na dobu beznaděje a zmaru. Současně ale říká, že v témže roce vstoupil z přesvědčení do KSČ, kde zůstal až do sametové revoluce. Na Karlově univerzitě studoval sociologii lidských sídel. Osm let měl na Okresním národním výboru v Rychnově nad Kněžnou na starosti památky a ochranu přírody. Od roku 1985 do roku 2017 vedl muzeum v Dobrušce. V roce 2021 byl v důchodu a žil v Dobrušce. Byl ženatý a měl čtyři děti a osm vnoučat.