Jan Macháček

„To bylo na kouř, takže v zimě to bylo spoustu práce, škvárování prostě, vyndávání, to se rozlamujou takový ty koláče toho, vyvážení popelnic, nakládání a v létě zase nebyla skoro žádná práce. A vytápěli jsme tam i bazén, kterej ale patřil Rudý hvězdě, takže my jsme do něj sami nesměli. Tam v tý kotelně samozřejmě byli různý [lidi], byl tam jeden jehovista, ten vůbec neotravoval, byl tam ňákej evangelík, pak tam byl Míra Hájek, kterýmu se říkalo Nemíra Hájek, což byl sice chartista, ale byl to takovej alkoholik, kterej tam vlastně jako polobydlel a furt tam popíjel na tom hotelu, a aby to nikomu nevadilo, tak tam ještě myl černý nádobí, fungoval jako takovej polohomeless tedy. Zase v některejch věcech byl dobrej, že mě třeba naučil chodit na soudy, že von chodil hodně na soudy, a když byly s někým soudy, tak to chodil jako podporovat, to bylo takový hobby jeho.“

„Do značný míry jsme byli normální rodina, jako navenek, v tom, že prostě jako úplně učebnicově se podepisovala ta normalizace. Tak jak se tedy říkalo, že ta normalizace znamenala takovej ten úprk do soukromí, tak to v případě mejch rodičů bylo úplně zřejmý. A asi jim to zas tolik nevadilo, že voba byli takoví, že byli rádi prostě spolu a nebyli jako moc společenský lidi, že by vyhledávali velkou společnost, nějaký večírky, prostě byli dost spolu, ale přesně tenhleten úprk na ty chaty a na ty zahrádky, tak to voni splňovali úplně, že futr pracovali na tý zahradě nebo v baráku, na chatě, hodně samozřejmě manuální práce. To si člověk dneska těžko představí, že moje matka prostě třeba – my jsme neměli dlouho ani automatickou pračku, že jo – tak vona dole jako prala, tam byla nějaká odstředivka a normálně prala v neckách, takže když měla jeden den v tejdnu studijní volno, tak furt prala, že jo.“