Štefan Malaťák

"Tak poprvé jsem nastoupil k tomu Liptovskému Mikuláši, tam nás bylo asi sto dvacet v rotě. A tam nás dali hned do první linie. Tak jsme útočili, to si pamatuji, že jsme útočili jako první na to... povedlo se nám to jednou. Potom jsme zase útočili podruhé, to se nám povedlo, potřetí jsme útočili a to se nám nepovedlo, to jsme museli ustoupit, to bylo u Bobrovce. Ale dostali jsme zase rozkaz, že to nejde, že musíme zase dopředu, tak jsme to potom prorazili. A potom už ustoupili Němci, to bylo koncem března."

"A oni jak přišli, ti Němci jak přišli do naší vesnice, tak to všecko vzali a hnali pryč, lidi. Ale já ne, já jsem se schoval do lesa, tam nás bylo asi dvacet. Tam jsme byli sedm neděl v lese a čekali jsme, až ti Němci odjedou, tak potom jsme se vrátili do vesnice. A jak jsme se vrátili do vesnice, tak tam jsme byli asi čtyři dny a potom jsem narukoval do té armády."

"V naší vesnici byli partyzáni. Nejhorší to bylo, když přišli Němci na kontrolu a ti partyzáni po nich začali střílet. Tak samozřejmě že oni odjeli a potom zase přišli s pancéřovým vozem, přišlo jich asi sto do naší vesnice. Protože oni chtěli předsedu a ten se schoval, tak zapálili obec. Spálili asi pět nebo šest baráků a odjeli zase pryč."