Radomil Maléř

* 1938

  • „Druhý den, toho 22. srpna, už byl Přerov plný vojenských vozidel, převážně ruských. Vraceli jsme se k normálnímu zaměstnání. Měl jsem spolu s dvěma spolupracovníky navštívit pobočný závod v Přerově v místě zvaném Belka, kde jsme prováděli kontrolní činnost. Při příchodu k pobočnému závodu jsme procházeli kolem benzinové stanice, která byla obstoupena ruskými tanky. Tam začalo naše politické poslání. Ze závodu jsme byli vybaveni letáky v ruštině, kde bylo napsáno, že je u nás mír a klid, takže ať se vojáci vrátí domů ke své práci a k rodinám. Někteří vojáci to přijímali docela s porozuměním, ale někteří z toho byli vyděšení. A u těch, u kterých jsme neuspěli, jsem si troufl a vylezl jsem na tank. A dával poklopem dolů ty letáky, protože většina posádky byla v tanku. To bylo zřejmě příčinou toho, že najednou se ozval zvuk připomínající útočícího sršně. Po chvíli jsem si uvědomil, že to sviští kulky, které létají okolo mé hlavy. Je velmi pravděpodobné, že voják, který po mně začal bez varování střílet, mě nechtěl zasáhnout, ale jenom postrašit. V ten moment jsem to tak ale nevnímal.“

  • „Po válce, když se otevřela hospoda, začala se rozvíjet rekreační turistika. Oblast Radhoště, Pusteven a vůbec celých Beskyd se stala oázou turistů z větších měst. Mělo to dopad na to, že vzrostla poptávka nejen po tekutých nápojích, ale i po stravování, takže maminka začala vařit. Samozřejmě s pomocí různých pomocnic. Hned po válce jí pomáhala jedna Němka, která čekala na odsun. Jmenovala se Gertruda. A pak to byla Polka Lucie. Pořád bylo třeba pomoci v kuchyni. Byla to ukrutně těžká práce. Přes den se vařilo a přes noc se dělala příprava. I mě třeba v noci vzbudili, že je třeba loupat brambory na další den a podobně. To mi bylo velice zatěžko, to mě bolelo.“

  • „Tehdy se na Valašsku pilo hodně alkoholu. Otcovi kolegové, kteří také jezdili svážet dřevo, vydělávali na tehdejší dobu velké peníze. Když se denně vraceli z pily, kam vozili dřevo, jeli okolo všech tří hospod. A zastavili se v každé hospodě, takže když přijeli domů, pro děti a rodinu už nic nezůstalo. To byl jeden z důvodů, proč se mi povolání hospodských a číšníků zprotivilo. Všichni mí bratři se stali číšníky a hospodskými, pouze já jsem odmítl jít touto cestou, protože mi bylo líto těch dětí a rodin, jejichž otcové utratili všechno, co vydělali. Samozřejmě to nebyli jen povozníci a těžaři dřeva, ale pilo se velice a nebyla to pro nikoho dobrá vizitka.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 24.08.2023

    (audio)
    duration: 56:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 24.11.2023

    (audio)
    duration: 01:47:41
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Byla to krása, když jsme vyšli do ulic a režim se hroutil

Radomil Maléř / 1951
Radomil Maléř / 1951
photo: Archiv pamětníka

Radomil Maléř se narodil 29. března 1938 v Dolní Bečvě, v Beskydech. Rodiče tam vlastnili hospodu. Za války se otec živil stahováním dřeva z okolních kopců. Pamětník byl za německé okupace v roce 1944 svědkem popravy čtyř odbojářů. Veřejnou popravu nacisté uspořádali na školním hřišti a žáci se museli dívat. Začátkem padesátých let komunisté rodičům zabrali prosperující hospodu. Otec pak dělal betonáře. Absolvoval střední průmyslovou školu v Mladé Boleslavi. Pracoval v automobilových opravnách v Holešově a od poloviny šedesátých let v Přerovských strojírnách. Během obsazení Přerova okupačními vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl po konfliktu se sovětskými vojáky krátce v zajetí. Do roku 1969 patřil ke členům komunistické strany, po prověrkách ho z KSČ vyškrtli. V listopadu 1989 založil v Kostelci u Holešova Občanské fórum. V letech 1995 až 2001 byl starostou Kostelce u Holešova za ODS. V roce 2023 žil v domově pro seniory v Kroměříži.