The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Hugo Mandovský (* 1932)

• narodil se 13. ledna 1932

• za druhé světové války se dostává do 1. oddílu Moravská Ostrava, žijícího v ilegalitě pod hlavičkou KČT

• otec vězněn v koncentračním táboře, po válce se vrátil

• po válce rádcem družiny Tygrů v 30. oddíle Ostrava

• v letech 1945–1948 se účastní táborů na Libavé, na Velkém Dářku a ve Slovenském ráji

• po válce jeho oddíl zakládá Ivančenu

• v roce 1948 postupný zánik samostatnosti skautského oddílu - oddíl přechází pod BVÚ

• v roce 1948 začíná studovat na VŠCHT v Praze

• na studiích se setkává s dr. Pavlem Křivským

• během studií se věnuje vodáctví a pěveckému sboru, později spoluzakládá vodácký oddíl

• po studiu pracuje v koksovně ve Vítkovických železárnách, na chemických provozech

• v roce 1968 začíná vést světlušky v rámci 48. oddílu Ostrava

• po normalizaci oddíl přechází pod TJ Sokol Ostrava - Nová Ves

• po roce 1989 spoluzakládá 48. středisko Ostrava

• po roce 1989 byl Ing. Hugo Mandovský předsedou Okresní rady Junáka Ostrava

• za jeho dlouholetou činnost mu byla v roce 2002 udělena Medaile díků a v roce 2007 Medaile sv. Jiří – zlato

IIng. Hugo Mandovský, skautskou přezdívkou Píro, se narodil 13. ledna 1932, jak sám o sobě s humorem říká: „Já jsem ještě ta předválečná kvalita.“ Jeho dětství je přímo poznamenáno druhou světovou válkou, neboť jeho otec byl vězněn v koncentračním táboře (po válce se otec šťastně vrací z koncentráku a začíná pracovat na dráze). V první světové válce sloužil jeho otec v Itálii. Po první světové válce se jeho otec věnuje herectví a režii v různých divadelních souborech v Ostravě. I když otec Ing. Mandovského konvertoval ve 20. Letech 20.století k římsko-katolické církvi, byl po rodičích žid a odvezen prvním transportem z Ostravy. Později se mu podařilo z transportu uprchnout a změnit si svou identitu. Byl nucen pracovat v Lipsku jako dělník, kde ho podvakráte se svojí matkou Ing. Mandovský navštívil.

Pamětník tehdejší situaci komentuje těmito slovy: „Moje matka se musela hodně ohánět, aby nás jako rodinu uživila, a já vlastně byl nekontrolované dítě, takže vždycky, když jsem měl čas, tak jsem byl v klubovně.“ Do skautu se dostal přes ilegální skautský oddíl pod hlavičkou KČT. Jednalo se o 6. prapor pod vedením br. Karla Líby, jenž potom vedl ostravský oddíl BVÚ. Klubovnu měli za války v objektu, který sloužil německému vojsku jako přestupní stanice, a z tohoto období pochází příhoda s vajíčkovými granáty, o které se ve vyprávění zmiňuje. Roveři se dle jeho vyprávění podíleli na ilegální činnosti za druhé světové války, pravděpodobně spolu s 1. oddílem Moravská Ostrava. Píro také zažil osvobození Ostravy Rudou armádou.

Po skončení druhé světové války se oddíl změnil zpět na 30. oddíl, kde Píro působil jako rádce družiny Tygrů (pro tuto družinu napsal pokřik básník Petr Bezruč). V roce 1950 se také stává oddílovým rádcem. Tehdy byl Píro ovlivněn osobností Slávy Moravce, skautingem a literaturou Jaroslava Foglara. Skauting byl pro něho tehdy „takové jakoby slunce, které mi ukazuje cestu a co mám dělat“. Spolu s oddílem se dostává na skautské tábory v Libavé, ve Velkém Dářku a ve Slovenském ráji. Oddíl jej vybral pro Jamboree míru v roce 1947, ale protože se termín jamboree kryl s táborem, vybral si pan Ing. Hugo Mandovský raději tábor. Oddílová rada 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy zakládá 6. října 1946 mohylu na Ivančeně v Beskydech. Píro se dostává na Ivančenu o týden později. V roce 1948 odchází po maturitě na gymnáziu studovat na VŠCHT do Prahy, kde se pokouší kontaktovat rovery v Praze, tam se také setkává s dr. Křivským.

Přichází únor 1948 a to vede k postupné likvidaci jejich oddílu a celý 30. oddíl přechází pod BVÚ, kde se Slávovi Moravcovi dařilo stále zachovávat ideu skautingu. Během studia se pamětník také věnuje pěveckému souboru ( především jako jeho organizační vedoucí) a vodáctví, později spoluzakládá vodácký oddíl. Po dokončení studia v Praze začíná pracovat v koksovně ve Vítkovických železárnách na chemických provozech. Sám sebe popisuje jako workoholika, a proto tehdy na ostatní činnosti neměl ani čas.

Za demokratizačního procesu pražského jara opět rozvíjí skautskou činnost a v rámci 48. oddílu začíná vést světlušky. Od roku 1968/1969 vede 48. oddíl pod stále stejným názvem, což je podle jeho slov rarita. Vždy jim toto bylo vytýkáno, že pořád mají označení bývalého skautského oddílu, ale Píro na to vždycky odpovídal: „Číslo 48 je revoluční číslo v československých dějinách.“ V normalizačních časech tři skautské oddíly zakládají pionýrskou skupinu Stopa. Jenže pak tuto skupinu zlikvidovali, kvůli dopisu od jednoho vedoucího oddílu z této skupiny, který kritizoval zákaz vydávání Foglarových knih. Píro je v té době potrestán zákazem činnosti s mládeží. Rodiče se pokoušejí tento zákaz anulovat, jenže z ÚV KSČ přichází zamítavé stanovisko, protože, jak se píše v tomto dopise: „Mandovský nemůže vést děti, protože napsal řadu protisovětských a protikomunistických článků.“ (vydával v závodě časopis Odpich). Pak se tedy pionýrská skupina Stopa rozpadla a 48. oddíl musel přejít pod TJ Sokol Ostrava - Nová Ves. Takto 48.oddíl přežívá dobu normalizace až do roku 1989 – oddíl papírově vedla Pírova dcera, protože on sám měl zákaz činnosti s mládeží. V době normalizace sice podle pamětníkova mínění byly tendence vyhodit ho ze zaměstnání, ale on si podle svých slov vydobyl takové postavení, že byl nenahraditelný, v duchu toho, co vždycky říkával jeho otec: „Buď třeba švec, ale musíš být dobrý švec.“ V oddíle (či ve středisku) se vždycky snažil zachovávat zdravou soutěživost a princip udržitelného oddílu (minimálně 48 členů, a to za jakékoliv doby).

Po sametové revoluci pomáhá založit 48. středisko Ostrava, jehož se také stává vedoucím (v současné době má toto středisko pět oddílů). Taktéž se stal Píro po sametové revoluci předsedou ORJ Ostrava. Za jeho dlouholetou činnost pro skauting mu byla navržena a v roce 2002 udělena Medaile díků a v roce 2007 Medaile sv. Jiří – zlato.