Marie Marešová

„Člověk byl hrdinnej a prostě rozhodl se tu situaci zvládnout. Ta situace byla před nás postavená... Protože jsme věřící, tak zase to komunikovalo s Pánem Bohem a ten asi dával sílu. Neměla jsem nikdy úmysly, abych ho opustila. Ne. Stáňa si toho cenil a říkal, že v tom kriminále mnohé manželky své partnery opustily, když je neměly doma. Nebo snoubenky nebo cokoliv...“

„My jsme právě nejenom chodili zpívat, ale pak jsme se rozdělili do takových skupinek a scházeli jsme se po rodinách, po třech, po pěti nebo tak – a to už jsem vám myslím říkala do telefonu – že jsme se vzdělávali ve víře. Studovali jsme si Nový zákon, Starý zákon a co bylo zrovna aktuální. A potom někdo... někomu se to nelíbilo nebo nevíme... Je možné, že to někdo věděl, odkud to pocházelo, ale já to sama nevím. Prostě někdo řekl, že děláme nějakou podzemní činnost nebo že se scházíme mimo... Jako víra byla dovolená v té době, ale co bylo mimo, to už dovolené nebylo. Nebo přímo to nebylo snad zakázané, ale bylo to stíhané, alespoň si to myslím. No a právě se říkalo, že jsme se někde scházeli v těch kroužcích po rodinách a vždycky to někdo organizoval – vedoucí toho kroužku. A bohužel najednou začali vyšetřovat, zatýkat, domovní prohlídky... Takže mého muže, ten byl také vedoucím jednoho chlapeckého kroužku – já jsem tam nechodila – zatkli na Přírodovědecké fakultě, kde dělal asistenta.“