Stanislav Mašek

* 1941

  • Rok šedesát sedm, šedesát osm, to už bylo takový to velký uvolňování a já jsem se samozřejmě v práci angažoval. To angažování šlo jedině přes ROH, nikde jinde to nebylo možný. V rámci ROH jsme dali dohromady několik lidí, který se angažovali a kterým se nelíbilo, jak to komunistický vedení s náma zachází, nejenom s náma, ale se všema. Ten technickej úsek, to bylo asi tři sta lidí a z toho většinou to byli inženýři anebo středoškoláci, těch komunistů tam bylo málo. Takže to mělo takový podhoubí, kde jsme s kolegama dávali dohromady to, co bysme chtěli změnit. Hlavně jsme se pustili do těch rad pracujících, což bylo něco, co fungovalo v Jugoslávii, nevím, jak to tam fungovalo, ale nějak to tam fungovalo. V podstatě jsme chtěli, aby se vytvořila rada pracujících ve firmě, která by byla z lidí technicky organizačně špičkovejch, který by byli jako protiváha proti tomu komunistickýmu vedení. Netvrdím, že všichni byli… byli tam i chytrý komunisti. No a tyhle lidi se dali dohromady, byly nějaký schůze, že chceme ty rady pracujících. My jsme patřili pod nějakou výrobní hospodářskou jednotku, těchhle těch podniků, který dělaly měření a automatizaci, byly desítky, a přišel generální ředitel toho VHJ, byla schůze na velký chodbě, a začal nám vykládat, že žádný rady pracujících, že takhle teda ne, že oni to musej řídit, a na týhletý velký schůzi, já jsem tam taky řečnil, tak tam jsme říkali, že ne, že když nechtěj, tak že budem stávkovat.“

  • „Nebyl jsem uťápnutej tak jako mí kamarádi, jejichž rodiče byli velký komunisti, ale já jsem s nima kamarádil, my jsme to neřešili, asi se to tenkrát neřešilo, to bylo v pohodě. Akorát když jsem školu končil a chtěl jsem jít na chemickou průmyslovku, tak si mě zavolal ředitel Tyrkas a řekl: ‚Tak ty bys chtěl na průmyslovku, chemickou? Ani náhodou, ty můžeš jedině na hnojárnu do Čáslavi, tam budeš mít chemie taky dost.‘ Tak jsem sklapnul, zjišťoval jsem co, pak jsem zjistil, že chemický pracovní zálohy, tam berou až od šestnácti let, tak tam jsem taky nemoh, ale můj tělocvikář, pan Schwarz, když se tohleto všechno dozvěděl, tak ten věděl, který tatínkové dělaj velký šajby ve straně, tak jednoho tatínka oslovil, ten problém vzal na zasedání OV KSČ a ti se dohodli, ano, tak toho Maška můžeme pustit na školu, ale jedině na místní průmyslovku, abychom ho měli pod dozorem. Takže jsem udělal zkoušky a šel jsem a 1. září jsem čekal v tý velký aule, na jakej obor budu chodit, poněvadž jsem to nevěděl, na jakej obor mě přihlásili. Tam jsem se dozvěděl, že budu studovat energetiku.“

  • „Tatínek byl náčelníkem Sokola a v tý době, okolo toho čtyřicátýho devátýho, s několika dalšíma sokolama vytvořili skupinku, která pomáhala rodinám, jejichž živitelé byli buď zavření, anebo odešli do emigrace. A na základě tohodle toho se vytvořila ta skupina, která tímto způsobem pomáhala. Pomáhali jim finančně nebo jak to bylo možné. Zároveň ta skupina se rozrostla a změnila se v protikomunistický odboj. Ovšem v rámci času se do této skupiny infiltroval i jakýsi major Hasman, který potom tu skupinu ne snad řídil, ale směroval ji tak, aby ji StB mohla kontrolovat a nakonec všechny zatknout. Můj tatínek s maminkou odešli 18. února 1950 na šibřinky. Ze šibřinek se vrátila jenom maminka, tatínka na šibřinkách zavřeli, zatkli, a tatínek se nám vrátil až po deseti letech. Tatínek byl odsouzen k trestu odnětí svobody na třináct roků, ke konfiskaci celého jmění, ke ztrátě živnostenského oprávnění, k peněžitému trestu deset tisíc a ke ztrátě občanských práv na deset let.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.08.2024

    (audio)
    duration: 01:23:15
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Tatínka odvedli, když měl osm let. Vrátil se, až když mu bylo osmnáct

Stanislav Mašek, maturitní foto, 18 let
Stanislav Mašek, maturitní foto, 18 let
photo: Archiv Pamětníka

Stanislav Mašek se narodil 28. června 1941 v Kolíně, mládí prožil v Kutné Hoře. Otec Adolf Mašek byl náčelníkem Sokola a hodinářem. Matka Růžena Mašková, rozená Kroupová, vypomáhala v hodinářství. V únoru 1950 zatkla StB Adolfa Maška za finanční výpomoc rodinám zatčených a ilegální odbojovou činnost a odsoudila ho na třináct let v Jáchymově a na Příbramsku. Po propuštění se živil až do důchodu jako elektrikář v dolech na Kaňku u Pardubic. Matka po jeho zatčení pracovala rok v čokoládovně Lidka, potom až do odchodu na odpočinek ve výkupu obilí. Stanislav Mašek vystudoval střední průmyslovou školu energetickou, po škole a vojenské službě dostal umístěnku do Prahy do Závodů průmyslové automatizace, podniku Regula. Na jaře 1968 pronesl kritický projev k zaměstnancům a inicioval zakládání rad pracujících. V roce 1969 byl tatínek Adolf Mašek zproštěn viny, v roce 1971 byl proces obnoven, v roce 1973 Adolfa Maška zpětně odsoudili na tři roky, soud jej plně rehabilitoval v roce 1990. Pamětník pracoval jako projektant v oboru měření a regulace. V roce 1985 nastoupil do firmy Interm, kterou po roce 1989 s pěti společníky zprivatizoval. Po třech a půl letech firma skončila v insolvenci. V roce 2017 nastoupil jako zástupce ředitele divize znovu do společnosti Regula. Rok před důchodem odešel k firmě Inelsev, kde pracoval až do svých sedmasedmdesáti let. V roce 2024 žil v Praze.