Jiří Matouš

„V čísle 6 bydlel malíř Jan Zrzavý, se kterým jsem se vídal velice často. A z mého pokoje oknem jsem se díval do dvorku domu č.6 a z toho dvorku měl přesně pod mým oknem východ ze svého ateliéru Jan Zrzavý. A často jsem se tam bavil – ne moc s ním, ale hlavně s jeho žáky nebo učedníky, což byli mladí mužové. A ty domy měly tu zvláštnost na Zámeckých schodech, že za domem byl dvorek, pak po schodech se vyšlo do první takové schodovité zahrady, pak po dalších schodech se vyšlo do druhé zahrady a odtud byla vidět celá Praha. A ta poslední zahrada byla oddělená od hradní zahrady asi dva a půl metru vysokou zdí.“

„Já jsem se ocitl v cele, která byla, já nevím, dvacet metrů a večer nás tam bylo přes šedesát. Neustálé světlo. Teď ta cela, jak byla malá, tak měla celý jeden prostor neustále volný a tam byla taková ta železná hradidla, jako když jsou nějaké průvody nebo když jsou nějaké státní návštěvy, tak se dávají, aby lidi nelezli do silnic. Tak tam byla takhle a oni je dali do účka, aby se to tam vešlo. Jeden černoch, co tam byl, tak měl tu laskavost, že mi dal kus kartonu, abych neležel na dlaždicích. Já jsem ležel takhle u stěny a teď ležím a koukám se na tu stěnu a teď vidím, že se ta stěna hýbe. Já jsem byl okamžitě zanesený všemi blechami a já nevím čím.“