Jiří Matulák

„I sousedka udala mýho tátu, že poslouchal Londýn. A to bylo, oni udělali takovou hloupou znělku, to bububu bum, bububu bum, na bubnech jo, několikrát se to opakovalo a sousedka to slyšela a udala tátu, že poslouchá Londýn.“

„To bylo takhle. Teď se vyrovnávali Němci, Češi… To se mi taky nelíbilo. Protože ti Němci vlastně za nic nemohli. Oni museli do války. Oni to byli vojáci. A tady, jestli si někdo chce zastřílet, tak prej může. Umíte si to představit?“ (tazatel) Takže vy jste byl svědkem nějakých útoků na Němce po válce? „ No jistě!“ (tazatel) Můžete popsat přesně, co jste viděl? „No oni je na takovým cvičišti honili kolem dokola, a kdo si chtěl střelit, tak si střelil.“ (tazatel) Kde se to dělo? „No v těch Kralupech“ (tazatel) Kolik jste viděl, že tam zastřelili Němců v době vaší přítomnosti? „Já jsme viděl jednoho. A já to nemám rád...“

„Tak jsme hned šli do Dejvic a dostali jsme se až k vodě na most Barikádníků a tam jsme pobyli čtyři dny a... Vždyť já jsem tomu prakticky nerozuměl, mně bylo sedmnáct, a když si vezmete vaše sedmnáctiletý, čemu oni rozuměj, ničemu, ničemu, ani ne... Že se tam střílelo, to jo a taky jsem viděl, že takový kapitánek tam na tom mostě Barikádníků se třikrát za den převlíkal. Když to bylo špatný, tak utekl, pak přišel, po ňákým čase jako civil, no a když viděl, že jako se to tam uklidnilo, hned vytáhl uniformu a zase byl, víte tak...“ (tazatel) A to měl nějakou uniformu český předválečný armády? „Tak, tak, tak.“ (tazatel) To jste viděl tedy na mostě Barikádníků, převlékal se podle situace. Měl tendenci tam nějak velet nebo...? „Ne, ne, ne...“

(tazatel) Tak řekněte mi kdyžtak o tom otci, jak se to stalo, abychom to měli chronologicky. „No, jak se to stalo, no tak oni říkali, támhle ten, to je konfident, chyťte ho... A ten vedle něj, to je Němec, i když je převlíklej, tak je chyťte. Tak oni asi tři šli za nima, no a tenhle ten jeden, to ani nevědi kdo, jo, ale věděli, že ty dva... Prostřelili mu nohu a on už pak nic nevěděl.“