Teď přece nemůžu zemřít, když nás osvobodili
Erna Meissnerová se narodila 9. prosince 1921 v Praze jako jedináček v židovské rodině. Její rodiče Olga a Emil Fischmanovi byli obchodníci se smíšeným zbožím, dědeček byl rabín. Německá okupace ji zastihla ve dnech, kdy ukončila obchodní akademii a pracovala jako úřednice pro židovskou obec v Kolíně. V roce 1942 byla spolu s rodiči zařazena do transportu do Terezína. Tam strávila tři měsíce, pak byly spolu s matkou odvezeny do Estonska, do pracovního tábora v Tallinnu. Tam byla od matky oddělena. Spolu s dalšími mladými dívkami byla vybrána pro práci v lese. Musela také třídit oblečení, boty a další osobní věci lidí přivezených do tábora transportními vlaky a vybírat z nich pro velitele cenné předměty. Když k Estonsku postupovala sovětská armáda, spolu s dalšími vězni byla převážena dál od frontové linie. Ocitla se v několika pracovních táborech na území Německa, například v Gdaňsku a v Hamburku. Pracovala na stavbách a v muniční továrně. Byla svědkem úmrtí řady dívek, které s ní přijely v transportech. Nakonec byla převezena do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Osvobození britskou armádou se dožila jen náhodou, protože v těch dnech právě prodělávala tyfus. Když se vrátila domů do Kolína, snažila se zjistit, co se stalo s jejími rodiči. Dozvěděla se, že oba zemřeli. Zůstala jí jen teta a dva příbuzní v zahraničí. Začala pracovat jako stenografka, vdala se, narodil se jí syn. Manžel po čtyřech letech zemřel na tuberkulózu. Vdala se podruhé a v roce 1968 po obsazení Československa sovětskými vojsky s manželem a synem emigrovala do Velké Británie, kde žila čtyřicet let. Erna Meissnerová zemřela 28. ledna 2021.