Dalibor Mierva

„Byl jsem u Chebského divadla, když tam byla stávka divadelníků. To bylo možná hned ten první týden. Byl jsem u toho, když se zakládalo Občanské fórum v Chebu, když si tam pronajali nějakou místnost a potřebovali ji mít otevřenou celý den, protože přicházely propagační materiály z Prahy. Letáky, co vozili studenti nebo různí lidé, i kumštýři. Bylo potřeba ty informace rozdávat dál, předávat lidem. Tam jsem se také zapojil. Byl jsem tam v dopoledních hodinách, když se necvičilo. Cvičilo se spíš v odpoledních hodinách. Takže v dopoledních hodinách jsem tam byl v informačním centru nebo koordinačním centru Občanského fóra. Byla to docela sranda. Byla to trošku ¸schíza', když jsem nosil… nebyl jsem tam v uniformě, ale v civilu. Pak jsem se vrátil na ubytovnu, tam jsem se převlékl. Ale i na uniformě jsem nosil trikolóru, což byl znak sympatií s ¸plyšákem'. V kasárnách na mě koukali. -Co je? -Co by bylo?“

„Konflikt ne, ale jednou jsem byl na výslechu v souvislosti s mým členstvím v Jazzové sekci, přestože jsem byl řadový člen, který využíval výhod člena Jazzové sekce. Nevím, jestli ostatní lidé, kteří nebyli členy, ale já dostával informace, co kde bude vycházet, tak už jsem si dopředu plánoval peníze stranou. Pak mi jednou přišlo předvolání, někdy v polovině osmdesátých let to bylo, na bezpečnost. Ani jsem nevěděl, co to je. Pak mi došlo, že to asi byla státní bezpečnost, když se mě začali ptát na Jazzovou sekci. -Vy jste v Jazzové sekci? -No, jsem. -A proč tam jste? -Protože jinde se nedaly informace, co mě zajímaly… v jiných dokumentech, Melodie nebo Gramorevue nebo tyto časopisy mají jenom omezený rozsah, mě zajímá hudba trošku víc… tam byly zajímavé věci. Ptali se na lidi, jak jsem se k tomu dostal, jak jsem se o tom dozvěděl.“