Jiří Míka

* 1923

  • „Během války jsem byl jako otrok a nezbylo mi na nic víc než jenom na fabriku. Vždyť taky jsme dělali i dvanáctihodinový šichty, osmihodinový, co chvíli desetihodinový. Ty šichty jsem si představoval, jaká to bude príma věc, když v noci budu pracovat a ve dne, že si užiju. Než jsem si na to zvyk, tak jednou jsem si tak užíval ve dne, že v noci jsem byl tak ospalej a utahanej, že jsem tam spad rovnou do skříně, kde byly uložený skleněný baňky, a pěkně jsem se pořezal o sklo. A naučil jsem se při té příležitosti kouřit. Chlapi mi řekli: ‚Ty blbče, kdyby sis zapálil, tak se ti tohle nemůže stát!‘“

  • „Táborový programy byly docela jednoduchý. Muselo se opatřit dříví pro kuchyň, muselo se vařit, protože kuchařku jsme neměli. Já jako malej kluk už jsem uměl dělat lívance, bramborovou polívku nebo tak. To jsme museli umět všichni. A den začínal vždycky, myslím, že v sedm ráno. Měli jsme polnici, jeden trubač zatroubil ten povel toho vstávání. Museli jsme se nejdřív umejt, a to přímo v řece, v tý studený vodě. Pak cvičit a pak znova opláchnout. Pak snídaně. A pak ten program začínal vztyčením vlajky. To jsme tam měli ještě vlajku. A přes ten den jsme se učili nějaký věci, třeba změřit výšku stromu na dálku nebo jak se v lese chovat nebo takový praktický věci.“

  • „Na místě čekali sedláci, ty věci nám odvezli na tu louku, přivezli krajinek a tyčovinu, dřeva, která se hodila na ty stěžejní strany u toho stanu. A každý si musel pěkně nařezat to dříví, postavit stan. To všecko jsme jako kluci dokázali. Stan jsme měli vojenskej, byl dva na dva metry. Vedoucí měl výjimku, ten měl áčko. Ten byl o něco větší. Takže se tam vešla postel, kufry a takový ty nejpotřebnější věci. Ale než jsme ty stany zabalili, tak se musely impregnovat. Já už si teď nepamatuju přesně čím, ale myslím, že to bylo mazlavý mejdlo a kyselina octová. Napustilo se to tím mazlavým mejdlem, pak se to vymáchalo v kyselině octový a ono to bylo nepromokavý, ono se to tam srazilo a bylo to na celý léto vyřízený. U každýho toho tábora jsme vždycky měli kuchyň. Tu jsme taky sami postavili. Ale takový ty kamínka na vaření nám přivezli... Takový sporáček. To jsme vezli s sebou. Postele jsme si dělali taky sami.“

  • Full recordings
  • 1

    Teplice, 14.01.2012

    (audio)
    duration: 35:11
    media recorded in project Skautské století
Full recordings are available only for logged users.

Skauting mě okouzlil

Jiří Míka
Jiří Míka
photo: Rodinný archiv

Jiří Míka se narodil 19. února 1923 v Roudnici nad Labem. Už jako malého školáka ho okouzlilo skautské hnutí a brzy se stal jeho aktivním členem. V předválečném období se zúčastnil tří skautských táborů, v Orlických horách a u Nezabudic na Křivoklátsku. Před okupací se s ostatními skauty podílel na kopání zákopů a staral se také o koně pro kanonii. V časech druhé světové války byl nuceně nasazený jako dělník v lisovně tuků. Po roce 1945 studoval veterinární fakultu v Brně, odkud byl po únoru 1948 vyhozen, protože odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa. Působil proto v inseminační stanici klisen na východním Slovensku. Později mu bylo umožněno veterinární lékařství dostudovat. Pracoval jako veterinář v Libereckém a Ústeckém kraji.