MUDr. Antonín Mikolášek

* 1927  †︎ 2023

  • „Z němčiny jsem měl ‚dobře‘. A po heydrichiádě začali Němci likvidovat přebytečná gymnázia. Nechali Litomyšl. Gymnázia Vysoké Mýto, Polička, Česká Třebová zlikvidovali. Všechny žáky, kteří měli trojku z němčiny, což jsem byl i já, vyhodili. A zůstali tam jen ti, co měli dvojku nebo jedničku.“

  • „Já jsem musel jako lékař předepisovat procedury horníkům a slévačům z Ostravska. Ti také, většinou když přišli podruhé, tak chtěli jen to. Oni jim dávali možnost lázní často, těm chudákům. Byli to silikotici, to se nedá nijak léčit, lázně pro ně byly jen rekreační záležitost. Já jsem jim musel předepisovat procedury v sauně. A oni když přišli, nic jiného nechtěli. Říkali: ‚Pane doktore, dejte mi jenom tu saunu.‘“

  • „Bratr mi poslal pozvánku. Napsal, že mě bude živit, šatit, když budu nemocný, zaplatí léčbu, a když umřu, zaplatí kremaci i odvoz. Na základě tohoto přípisu mi zdejší esenbáci dali povolení, že můžu jet. To povolení, výjezdní doložka, to nezáleželo ještě na pozvání bratra, ale jestli uliční výbor souhlasí s tím, že Mikolášek může jet, že není obavy, že se nevrátí. Děti nesměly jet se mnou, ani manželka, jen já sám.“

  • Full recordings
  • 1

    Dolní Dobrouč, 25.03.2022

    (audio)
    duration: 02:20:56
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jako lékař jsem horníkům předepisoval saunu. Nic jiného nechtěli

Antonín Mikolášek, kolem roku 1944
Antonín Mikolášek, kolem roku 1944
photo: archiv pamětníka

Antonín Mikolášek se narodil 4. srpna 1927 ve Sloupnici. Otec Antonín Mikolášek (1876–1958) byl lékař a sloužil řadu let v Dalmácii jako praktický i vojenský lékař. Matka Matylda (1884–1952) pocházela z evangelického německého rodu v Haliči. Rodiče měli kromě Antonína dalších šest dětí: Edita se narodila v roce 1905, Leopoldina v roce 1907, Vlasta v roce 1909, Miroslav v roce 1911, Tusnelda v roce 1917, Adrian v roce 1921. Oba bratři se stali evangelickými pastory a žili v zahraničí. Po základní škole ve Sloupnici nastoupil Antonín v roce 1938 na litomyšlské gymnázium. Jako astmatik často ve škole chyběl a i on sám dával raději přednost fotbalu a kamarádům než škole. V roce 1942 musel studium v Litomyšli přerušit kvůli nacistickým restrikcím v době heydrichiády. Kdo měl trojku z němčiny, dál nesměl být na gymnáziu. Do konce války studoval na učitelském ústavu v Chrudimi a po válce dokončil původní gymnázium. Válka se zaryla hluboko do jeho duše. Několik studentů z litomyšlského gymnázia skončilo na popravišti. Krutý konec života měla také Marie Sedláčková ze Sloupnice, statečná odbojářka a kamarádka, která ho doučovala latinu. V roce 1953 Antonín vystudoval medicínu. Lékařskou praxi si odbýval jako obvodní nebo závodní lékař v Rýmařově, Karlově Studánce, Bruntále, Čelákovicích, Pečkách a Dolní Dobrouči. Stejně skromně jako jeho rodiče žil po celý život i on sám a jeho rodina. Do komunistické strany odmítl vstoupit. Poprvé se oženil v roce 1952 s Alenou Mikuleckou (1928–1966) a spolu měli tři děti, narozené v letech 1953, 1956 a 1958. Po smrti manželky se v roce 1967 oženil podruhé, s Věrou Janíkovou. V roce 1970 se jim narodila dcera a společně vychovávali i další dvě adoptivní děti z Věřina prvního manželství. K celoživotnímu pamětníkovu zájmu patřilo saunování. I v roce 2022 ještě psal ze svého domova v Dolní Dobrouči každý měsíc odborný příspěvek do saunologického časopisu. Zemřel 9. července roku 2023.