Antonín Mikšík

„Dělníci, co jezdili z práce, se tam stavovali na pivo, tak se tomu říkalo Čtverka, jako čtvrtá hala továrny. Jelikož to bylo bokem od města, odříznuté v parku, tak tam byl klid a nikdo si nestěžoval. Dělali jsme tam totiž různý muziky a podobně. V centru by to asi nešlo. Takže jsme se tam scházeli. Poté, co jsem přišel z vojny, tak jsem tam chodil skoro deset let. Nebylo to o tom, že jsme se tam opíjeli, ale spíš o tom, že jsme pokecali o muzice a o všem. Pak se tam vyměňovaly různý samizdaty a undergroundový nahrávky, nějaké podpisovky od VONSu, Několik vět a podobně. To tam všechno probíhalo.“

„V 83. roce jsem jel do Žabčic na muziku. První ročník v 82. kdy jsem byl ještě na vojně, v pohodě proběhl. 83. byl taky povolenej, ale dvě hodiny před koncertem ho zakázali. Přijely tam davy lidí a už to bylo obstoupený policajtama a obuškama nás nahnali zpět do vlaku. S kamarádama jsme dojeli do Brna a šli do hospody na Střelnici. Louka, sluníčko, na kytary se hrálo, prostě paráda. Najednou tam přijela hromada antonů, vyskákali policajti s obuškama a psama bez náhubků. Začali nás tam řezat. Mě tam taky pokousal policejní pes. Bylo to dost drsný. To byl můj první tvrdej náraz s realitou.“