Andrej Milták

„Bylo jí vyčítáno, proč chodí do kostela. Měla problémy už na gymnáziu, chodily anonymní dopisy, že chodíme do kostela, že je věřící. Pozvali mě do Žamberka, tam bylo to gymnázium. A tam mi třídní učitel řekl, jak to má řešit, že to je strašné, že takovou žákyni ještě neměli a že jak to má řešit, aby ji přijali na tu školu. Já jsem říkal: 'Pane profesore, je mi smutno, ale použijte toho, že to je lež, že to my ji nutíme do kostela, že ona nechce chodit do kostela.' Tak to mi poděkoval. A tak se dostala na vysokou školu.“

„Jistě si vzpomínáte, na to nikdy nezapomenu - pod symbolem českého znaku lípa tam seděl Mečiar a náš bývalý prezident Klaus a tam se dohodli, jak se rozejde Československo, a už tam to začalo, že Československo se musí rozdělit. Myslím si, že kdyby nechali hlasovat lidi, tak to tak rozhodně nedopadlo.“

„Na tu dobu si pamatuji. Prožil jsem velmi těžké chvíle, protože Němci, než šli na východ bojovat, tak u nás v naší vesnici čekali na povel, až budou pokračovat na východ a dělali si tam, co chtěli. Kohokoliv třeba zastřelili. No, takže pak jednou přišli. A řekli, že za hodinu máme opustit vesnici a jít do transportu smrti. Tak jsme odešli z vesnice a tři kilometry od vesnice jsme najednou viděli, jak naše vesnice je v plamenech. No, tak jsme šli v transportu a zachránili nás lidé u Prešova. Ráno, když nás do transportu zařazovali, tak ti lidi řekli, že už jsme pryč, takže jsme tam zůstali. Až po válce jsme se vrátili. Našli jsme domov úplně srovnaný se zemí, celá vesnice vypálená, akorát kostel tam zůstal.“