„Po zatčení jsme byli na okrese, kam nás dovedl příslušník StB Husa. Když mne vedl, tak mi povídá: ‚Mladá paní, tady stál před chvílí Váš tatínek. Já, kdyby nebyl tak starej, tak jsem vzal jeho hůl a přerazil ji o něj.‘ Tatínek totiž nosil hůl, ale jenom tak pro parádu. A já jsem mu povídala: ‚A za co, pane Husa, vždyť jsme nikomu nic neudělali.‘“
„Můj první manžel byl komunista. A on vždycky říkal, když jsme třeba povídali i s maminkou: ‚Já tadyhle budu mít plný talíř, a vy nebudete mít nic. A mně to bude jedno. Hlavně že já mám.‘ A to je komunismus. To ve mně zůstalo, a proto jsem já proti nim.“
„Nejtěžší okamžiky jsem prožila v Žielezovcích, to bylo nejtěžší. A potom, když jsem se vrátila domů, s Kučerovou. To se na ni můžete zeptat. Tady ji všichni znají, jaká to byla bestie.“
„Obecnou školu jsem navštěvovala v Malíně. Potom jsem šla do měšťanky ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Následně jsem studovala rodinnou školu a učitelský ústav v pražské Křížovnické ulici. Já jsem totiž zatížená na malé děti. To bylo moje. Po studiích jsem tedy šla a učila.“
„Jednou jdeme v Žielezovcích, já jsem tam totiž byla v roce 1956, když bylo v Maďarsku to pozdvižení, a slyšíme střelbu. A jedna trestanka říká: ‚Pane veliteli, co to tady je, že tady takhle střílejí?‘ A on povídá: ‚Toho si nevšímejte, tady jsou mramorové doly a to tam odstřelují.‘ A tak povídám: ‚Ach, to jsem ani nevěděla, že tady jsou mramorové doly.‘ A velitel jenom: ‚Buďte ticho, buďte ticho!‘ Tak jsem si říkala, že v tom bude nějaký zádrhel. Vtom přijdeme na pracoviště a tam byl hospodář (gazda) a on dovedl německy. A tak se ptal, kdo z nás se domluví německy, a já jsem se ho tedy zeptala, co je to za střílení. A on mi povídá: ‚Děvčata, v Maďarsku je revoluce.‘ A my na to udiveně: ‚Jo?‘ Kdyby jste viděl, co tam bylo vojska, našich vojáků i Rusů.“
Květoslava Moravečková pochází ze starého evangelického rodu. Narodila se 10. února 1924 jako jediné dítě malínského hospodáře Jaroslava Fuksy a jeho manželky Marie. Celoživotní láska k dětem předurčila její profesní zaměření a paní Květoslava až do zatčení učila v několika mateřských školách. Dne 7. února 1952 byla společně se svým otcem zatčena pro ukrývání hledaného Jaroslava Němečka. Vyšetřovací vazbu prodělala ve věznici v Kutné Hoře. V květnu 1952 byla Státním soudem v Praze uznána, po hlavním líčení konaném v Malíně, vinnou a odsouzena k 10 letům těžkého žaláře. Během výkonu trestu prošla řadou věznic a pracovních táborů, z nichž nejbolestnější vzpomínky má na slovenské Žielezovce. Návratu na pomyslnou svobodu se dočkala 7. února 1959 v Pardubicích, Státní bezpečnost ji však i nadále sledovala.
