„Tehdy se to nějak moc nepropagovalo. Takže já jsem se ve škole ani na gymplu k tomu moc nehlásil, že jsme měli majetek, že jsme ze šlechtické rodiny a že jsme o všechno přišli. Bral jsem to jako naši osobní věc, že se s tím nemusím chlubit.“
„Místní agilní komunisté prosadili zapečetění téměř všech místností. Takže babička a maminčina sestra, moje teta, žily asi v těch místnostech, které jim nechali dole v přízemí. Samozřejmě ten jejich život nebyl moc příjemný. Snažili se je co nejvíc omezovat, takže to pro ně nebylo nic radostného.“
„Maminčin bratranec Podstatský z Litenčic byl prakticky účelně strčen do kriminálu. Seděl tři roky ve vyšetřovací vazbě. Prakticky bez obvinění a mezitím mu zkonfiskovali celý majetek. Pak když umřel Gottwald a přišel Zápotocký, tak ho propustili na svobodu s tím, že musel podepsat revers, všechna mezitím učiněná opatření zůstávají v platnosti a pochopitelně mezi nimi byla i konfiskace majetku. Takže odseděl zbytečně pro nic za nic tři roky v kriminále a přišel o celý majetek. Přitom to byl vlastenec, který průkazně podporoval partyzány a pomáhal při odboji – a tak skončil.“
Ing. Karel Mornstein-Zierotin se narodil v roce 1939 v Brně. Pochází ze dvou starých šlechtických rodů a spolu s Richardem Belcredim je jediným šlechticem z Olomouckého kraje, který se po roce 1989 vrátil na rodový zámek. Zatímco předci z rodu Mornsteinů se od 19. století řadili mezi úřednickou šlechtu, předci z rodu Zierotinů byli majiteli zámku Bludov na Šumpersku. Ten byl po válce zkonfiskován, ale Zierotinové nebyli zařazeni do odsunu Němců a rodiče pamětníka nechtěli emigrovat. Rodina pak žila v nuzných podmínkách v Brně a Karlu Mornstein-Zierotinovi nebylo umožněno studium historie. Karel Mornstein–Zierotin později jako stavební inženýr dostal umístěnku do Košic, kde pracoval až do roku 1993. Tam se také seznámil se svou manželkou. Po roce 1989 zažádal o navrácení majetku, který po letech soudů získal zpět.
