Karel Mráz

„Na tom hospodářství, co otec tak nějak zabral, měli jednoho koně. A otec odvážel tyhle vystěhovalce z Horní Plané na Zvonkovou na celnici. Tady v Horní Plané dole pod národním výborem stála městská váha (to byla taková velká váha podzemní, u toho budka) a to si pamatuju, jak se tam scházeli ti určení k odsunu. Nebo určení – byli určení a byli ti, kteří šli dobrovolně, a těch byla většina, protože měli strach, co tady, jakoby mezi Čechy, jestli by tady vůbec mohli žít. Tak si pamatuju, že každý si nesl ten svůj ranec, protože většinou si brali peřiny, aby měli kde spát, nebo kde, v čem. Takže to jim zvážili. Jako malí jsme na to koukali. A mohli si vzít každý třicet kilo. Takže ten raneček měl třicet kilo. Dali na vůz, no a teď šli za tím vozem až na hranici. Tam se to vyložilo a jelo se zpátky. Já jsem tam byl s tátou asi dvakrát. A to mě fascinovalo, vždycky když jsme jeli přes most přes řeku, to byl železný most, oni [Němci] ho chtěli zničit a nepovedlo se jim to, jenom mu poškodili tu prostřední podpěru a on se prohnul, takže z mostu se najíždělo takhle k vodě a zase nahoru, byl prohnutý.“