Ing. Zdeněk Mrňa

„Statek hospodařil dobře. Měl krávy, byly tam dodávky mléka. Měl pole, byly tam dodávky obilí. Našemu dědovi, panu Vávrovi, se to dařilo plnit, takže jsme neměli problémy s dodávkami. Dařilo se to, dařilo. Ale pak najednou přišla ta kolektivizace, objevili se, jak říkala maminka, dva páni v černých kožených pláštích a začali v té obci agitovat. Začali pracovat na založení družstva a združstevňování. Tak, jak se to dělo i jindy, tam si vybrali – a zaplať pánbůh za to, nepadlo to na naši rodinu, ale vybrali si tam tři statkáře, kteří byli nařčeni z neplnění dodávek. Jestli šlo o nařčení, nebo ne, to víme, jak to bylo všechno připravované a kamuflované.“

„Tak jsme byli v tom Hamburku na hotelu a najednou toho sedmnáctého přišel s nějakými novinami pan Fabian, který nás tam ubytoval. Začal nám vykládat, my jsme německy uměli, ale on byl Čechoameričan, takže mluvil dobře česky. My jsme tomu samozřejmě nevěřili. My jsme nevěděli, co to jako... A hlavně jsme dostali hrozný strach. My děcka doma. Toto všechno. Rodinu. Žádné mobily, abychom zavolali. Nic. Takže jsme tam byli a sledovali to.“